Už více než deset let hledají čínští politici a korporátní lídři se zdánlivě bezednými peněženkami investiční příležitosti po celém světě. Čína se rozhodla stát se novou světovou velmocí. Je těžké si toho nevšimnout - od Asie po Afriku, USA a Latinskou Ameriku. Ale méně se již mluví o čínské invazi do Evropy.
Bloomberg sestavil přehled čínských aktiv v Evropě a ukázalo se, že Čína za posledních 10 let koupila aktiva, či do nich investovala, za nejméně 318 miliard dolarů. Náš kontinent přijal během této doby o 45 % více čínských aktivit než USA (vyjádřeno v dolarech podle dostupných dat).
Objem i povaha některých investic - od kritické infrastruktury ve východní a jihovýchodní Evropě až po high-tech firmy v západní Evropě - jsou varovným signálem pro Evropskou unii. Lídři včetně německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se snaží o společnou strategii, aby neúnavný pokrok Číny v Evropě zastavili, a to i přes jistou opozici z periferie EU.
Do čeho Čína investuje
Mnoho zemí EU, které souhlasí se zavedením dohledu nad zahraničními obchody, mají sami vysoký počet čínských investic. Bloomberg analyzoval dostupné finanční záznamy 678 kontraktů od roku 2008, a to jak dokončených, tak i čekajících na projednání. Na základě těchto dat se ukázalo, že soukromé i Čínou podporované firmy byly napříč evropským kontinentem zapojeny do obchodů za alespoň 225 miliard dolarů. Převzaly zhruba 360 firem od italského výrobce pneumatik Pirelli & C až po irskou společnost na leasing letadel Avolon Holdings. Čínské subjekty také částečně, anebo úplně, vlastní minimálně 4 letiště, 6 přístavů a větrných elektráren v nejméně 9 zemích a 13 profesionálních fotbalových teamů.
Důležité je, že dostupná čísla nereflektují skutečnou velikost a rozsah čínských ambicí v Evropě dostatečně. Nepočítá se do nich 355 fúzí, investic a joint venture (tedy hlavních typů obchodů, které Bloomberg zkoumal), protože zde chyběly konkrétní finanční údaje. Odhady a zprávy Bloombergu odhadují, že dodatečná hodnota desítek sledovaných obchodů v této skupině činí 13,3 miliard dolarů. Také se sem nezahrnuly zcela nové projekty nebo operace na akciových trzích, které podle výzkumníků z American Enterprise Institute a think-tanku European Council on Foreign Relations dosahují hodnoty minimálně 40 miliard dolarů, a podíl čínského holdingu Zhejiang Geely v , mateřské společnosti Mercedes-Benz, za 9 miliard dolarů.
Co Čína v Evropě vlastní
Čínské společnosti investovaly například do jaderných, slunečních a věterných elektráren, nemovitostí, fotbalových teamů, letišť, přístavů a ropy. Ale čínská nákupní horečka nejvíce řádí v hlavním městě Velké Británie. V Londýně patří Číně desítky kancelářských výškových budov ve finanční čtvrti City a Canary Wharf.
Nejlepším rokem byl pro čínské obchody v Evropě rok 2016. Čínská národní chemická společnost Chem China tehdy ohlásila, že koupí švýcarského producenta pesticidů Syngenta za 46,3 miliard dolarů. I bez obřího nákupu Syngenty trend jasně rostl. Před rokem 2014 čítaly roční relevantní investice méně než 20 miliard dolarů, ale poté každý rok rostly. A přesto to vypadá, že průměrná velikost kontraktů, u kterých jsou finanční data dostupná, klesla. V roce 2008 a 2009 měl průměrný kontrakt hodnotu asi 740 milionů dolarů. Pro porovnání v roce 2016 a 2017 byla průměrná hodnota 290 milionů dolarů (při odečtení kontraktu ChemChina – Syngenta). Tento rok je prozatím průměrná hodnota na 127 milionech dolarů.
Čínský apetit roste
Více než polovina známých celkových investic se koncentruje v pěti největších evropských ekonomikách. Pouze ve Velké Británii se Číňané účastnili obchodů v hodnotě 70 miliard dolarů. I tak jde o pouhé paběrky. Jedním z největších tahů Číny byla koupě největšího řeckého přístavu v Pireu. Pokud jde o otevřenost vůči čínským investicím, je tu propast mezi jádrem a periferií. Zatímco Německo, Francie a Itálie se snaží o dohled EU nad investicemi, vlády v Řecku, Portugalsku a Kypru se k tomuto kroku staví skepticky a raději brání schopnost své země přilákat tolik potřebný kapitál.
„Peníze potečou tam, kde jsou nejvíce vítané. Dokud se nezavede mechanismus dohledu (USA jej mají, Austrálie také), je velmi pravděpodobné, že Evropa získá pořádný podíl čínských investic. Očekávám, že Evropa k regulaci čínských investic přikročí, ale zatím je destinací číslo jedna,“ vyjádřil se Derek Scissors, odborník na Čínu v American Enterprise Institute.
Obrázek čínských finančních zájmů v Evropě by nebyl kompletní bez dvou dodatečných typů transakcí: velkých nákupů akcií na otevřeném trhu (jako byl desetimiliardový podíl Ping An Insurance Group v bance HSBC) a zcela nových či stavebních projektů na předtím nevyužité půdě.
Čínské obchody podle průmyslu
Čínské investice se velmi málo shlukují do klíčových odvětví - ať už se jedná o koupi londýnských komerčních nemovitostí, německého výrobce průmyslových robotů Kuka, skandinávské automobilky Volvo Personvagnar anebo švýcarského Addax Petroleum.
Finance - Fosun International se účastnil v roce 2014 jedné z největších privatizací Portugalska a koupil 80 % divize pojišťovnictví Caixa Geral de Depositos.
Energie - China National Petroleum zaplatila v roce 2013 více než 4 miliardy dolarů za menšinový podíl východoafrické divize italského gigantu .
Výstavba – Čínský konglomerát HNA koupil službu údržby letišť Swissport International za 2,8 miliard dolarů.
Potraviny/Nápoje - Firma Bright Food Group zaplatila 1,2 miliardy dolarů za britskou společnost Weetabix vyrábějící cereálie. Dalších čtrnáct kontraktů za asi 4,5 miliardy dolarů si připsaly mnohé průmyslové skupiny, a jsou tedy počítané dvakrát i třikrát.
Součást cílů čínské zahraniční politiky?
Vědět, kdo tyto nákupy uskutečňuje, je důležité, abychom pochopili, jak tyto aktivity zapadají do oficiálních i neoficiálních cílů čínské zahraniční politiky. V roce 2008 investovalo do Evropy více než 670 čínských a příslušných hongkongských subjektů. (Aktiva, do kterých investovaly hongkongské subjekty bez zjevných vazeb na Čínu, byly z analýzy vyňaty.) Skoro 100 z nich jsou státní firmy nebo investiční fondy, které kolektivně zasahovaly do transakcí za alespoň 162 miliard dolarů, tedy 63 % celkové hodnoty obchodů podle Bloombergu.
Rozdíl mezi státními a soukromými firmami je ale v Číně mnohem menší než v Evropě. Například skupina Cosco, která konkuruje evropskému dominantnímu postavení na poli kontejnerové dopravy, se skládá z veřejně obchodovaných státních poboček China Ocean Shipping Group a koupila akcie, anebo provozovala, aktivity v přístavech od Bosporu až po Baltské moře. Osm z deseti největších kupců, které Bloomberg identifikoval, byly státní anebo státem podporované. Mezi ně patří China Investment Corp (státní investiční fond), Aluminum Corp. of China a Silk Road Fund (státní fond propojený s čínskou novou hedvábnou stezkou). „Nejsou tu žádné tajné dohody. Vše je transparentní. Není tu žádný „vítěz, který bere vše“, ale každý projekt je ve výsledku win-win,“ řekl v březnu Wang I, čínský ministr zahraničí.
Co nás čeká v budoucnosti
Čínské firmy projevily zájem o spoustu dalších evropských obchodů, které zatím nebyly oficiálně ohlášeny. Patří mezi ně výstavba jaderných reaktorů v Rumunsku a Bulharsku, nákup chorvatského terminálu na kontejnery, výstavba švédského přístavu, převzetí české automobilky Škoda Transportation a irského producenta plynu a ropy, investice do francouzské firmy na lyžařské vleky Compagnie des Alpes a do německého provozovatele přenosové soustavy, poskytnutí financí na výstavbu mostu v Chorvatsku a železničního spojení Budapešť-Bělehrad.
Zdroj: Bloomberg