Houston může být považován za jakési duchovní centrum amerického energetického sektoru. Nyní tam vládne dobrá nálada, protože i když se ceny ropy drží jen na polovině jejich úrovně před třemi lety, frakování opět prochází boomem. Pryč jsou problémy let 2014–2016, těžba a průzkum ložisek si opět užívají investiční horečky. Spolu s tím roste poptávka po všem, co odvětví potřebuje – od písku a peněz až po chlazené pivo.
Druhý boom těžby z ropných břidlic ukazuje, jak pevnou vůli mají lidé z Texasu, ale také to, že odvětví se moc nezajímá o návratnost investovaného kapitálu. Po 34 čtvrtletí v řadě pálilo investované peníze a kromě čínských státních podniků a některých firem ze Silicon Valley jde o nejztrátovější společnosti na světě. Pálení peněz v neziskových projektech může přitom letos ještě zintenzivnit. Globální energetické trhy jsou rostoucí americkou produkcí znepokojeny a OPEC hovoří o iracionálním chování.
Když se ceny ropy na konci roku 2014 prudce propadly, Texas propadl panice. Počet vrtů se ve srovnání s vrcholem snížil o 68 %, došlo k prudkému omezení investic a zkrachovalo asi 100 firem. Tento vývoj ale pomohl ke stabilizaci trhu s ropou a jejích cen. Nadšení pro ropné břidlice nyní plyne ze zotavení cen ropy a optimisté v Houstonu také tvrdí, že se začíná ukazovat, jaký obrovský potenciál mají pole v Texasu. Podle některých odborníků by se tam časem mohlo těžit více barelů ropy než v Saúdské Arábii. K tomu se zlepšila produktivita těžby, vrtání je rychlejší, identifikace slibných vrtů úspěšnější a ztráty při těžbě nižší.
Jedna věc se ale nezměnila – celé odvětví se stále potácí v hlubokých ztrátách. Ty generovalo při cenách ropy na úrovni sta dolarů za barel i při cenách ropy na 50 dolarech za barel. Celé odvětví sice po roce 2014 navýšilo své vlastní jmění o 70 miliard dolarů, ale jeho finance se celkově nijak nezlepšily. Nové peníze prostě spolykaly ztráty a celkový dluh tak zůstává na více než 200 miliardách dolarů. Vedení ropných společností tvrdí, že nové vrty jsou schopny generovat návratnost ve výši 50 %, ale většina společností má vedle nich i mnohem méně výnosné vrty a k tomu přidejme i náklady na správu společnosti.
Proč k tomuto vývoji dochází? Podle jedné teorie to souvisí s tím, jak je odměňováno vedení těžebních společností – jeho odměny totiž obvykle nejsou propojeny se ziskovostí jednotlivých projektů. Druhá teorie poukazuje na nízké sazby a banky, které se snaží poskytovat nové úvěry a získávat z nich poplatky. Dobrý konec mohou ale přinést jen vyšší ceny ropy, které by zachránily celé odvětví od hlubokých finančních problénů. Nebo velké ropné společnosti jako , které by koupily finančně slabé menší společnosti. Jenže ani v takovém případě se nedá čekat, že by ceny za malé a neziskové firmy dosáhly nějak vysokých částek.
Řada firem v Texasu tvrdí, že je schopná zvyšovat produkci o 10 – 20 %. Pokud ale vezmeme v úvahu jejich současnou kapitalizaci, musely by generovat asi 60 miliard volného cash flow každým rokem. A to by znamenalo okamžité zvýšení jejich produkce asi na dvojnásobek. I kdyby k tomu došlo, globální trh s ropou by pak trpěl přebytky a cena ropy by klesla. Takže ropní býci v Texasu mají před sebou těžký úkol: Významně navýšit těžbu a zároveň vytvářet hodnotu.
(Zdroj: The Economist)