Všimněme si, že při řešení palčivých ekonomických problémů dneška není vlastně hlavní překážkou to, že bychom se nedovedli domluvit na konkrétním záchranném plánu.
My se totiž nedovedeme (nechceme?) shodnout v první řadě na tom, co vlastně problémem je. Na té nejzákladnější úrovni se to týká následujícího: Má světová ekonomika problém s nabídkou, či poptávkou? Relevantní je tato diskuse i v nám velmi blízké eurozóně: Má měnová unie problém s nabídkovou stranou její ekonomiky (německý pohled), nebo spíše s poptávkou (jak tvrdí dlouhá řada většinou „neněmeckých“ ekonomů)?
Názor, že globální ekonomika trpí deficitem poptávky, je značně převažující (což samo o sobě nic neznamená). Odvíjí se od něj řada myšlenek typu dlouhodobých stagnací (L. Summers), nových normálů (Pimco) a podobně. Samozřejmě se ale objevují i protinázory. Zdá se ale mi, že řada z nich pramení spíše z ideologického přesvědčení než nějakého nezávislého pohledu.
Jsou tu ale i sofistikovanější pokusy o rozřešení poptávkově-nabídkové diskuse. Jeden z nich před časem prezentovala banka Natixis a postavila se právě na stranu nabídkářů. Důvodem je podle ní chování globální míry úspor, vývoj globální produktivity a potenciálního produktu. Podívejme se na ně.
Spoříme méně (jenže stále dost)
Natixis tvrdí, že celková míra úspor ve světové ekonomice ve srovnání s rokem 2007 klesla, a to značí, že problémy nejsou poptávkového typu (spoří se už méně, utrácí více). Sám bych ale četl graf jinak: Spořivost rostla do roku 2007, pak ji sice prudce snížila krize, trend růstu se ale rychle vrátil (i když maxim roku 2007 jsme stále nedosáhli). A i kdyby se růst míry úspor zastavil, stále to není důkaz, že úspor není příliš mnoho (poptávky příliš málo). Může se prostě jen stát, že situace se už nezhoršuje.
Růst produktivity v útlumu (ale poptávka možná také)
Druhý graf poukazuje na intenzivně diskutovaný problém klesajícího tempa růstu produktivity. Dejme nyní stranou možnost, že produkt a následně produktivita jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, protože oficiální čísla neodráží kvalitativní přínosy nových technologií. Natixis prostě tvrdí, že jasně patrný vstup do doby utlumeného růstu produktivity ukazuje, že světová ekonomika má problém nabídkový, a ne poptávkový.
Jenže tu je opět jeden „detail“ – problém s produktivitou neznamená, že neexistuje ještě problém s poptávkou. Je to podobné, jako kdybychom tvrdili, že pokud má firma rezervy ve výrobní efektivitě, automaticky to znamená, že už nemůže mít problém s poptávkou po jejích produktech.
Tyto dva argumenty podle mne tedy moc přesvědčivé nejsou – poptávkově/nabídkové dilema neřeší a nás nechávají stále v nejistotě. Vyřeší vše pohled na vývoj potenciálu? Uvidíme příště.