Sedm let jsem pracoval jako konzultant. Nemám ovšem vzdělání z oblasti managementu, ale z filozofie. Předtím, než jsem začal vedení velkých nadnárodních společností říkat to, co mělo pravděpodobně vědět samo, jsem měl jen zkušenosti s doučováním studentů. Divné je, že mi to nikdy nebylo na škodu. Naopak. Poté, co jsem založil svou konzultantskou společnost, která měla nakonec asi 600 zaměstnanců, zjistil jsem následující: Zájemci o práci v mé společnosti, kteří měli vystudovaný nějaký přední program MBA, se tam naučili hlavně to, jak se tvářit vážně a chrlit ze sebe nějaké prázdné fráze.
Když jsem svou konzultantskou společnost opouštěl, nahlédl jsem do učebnic managementu. Chtěl jsem porovnat své zkušenosti s tím, co se tam píše, a také jsem měl dost volného času. Při čtení knih o korporátních strategiích a managementu se mi ale ani jednou nestalo, že bych si řekl: Kdybych tohle tenkrát věděl. Jen jsem se znovu vracel k otázce, která mě trápila od počátku mé konzultantské kariéry: Proč vůbec nějaká studia v této oblasti existují?
Teorie managementu vznikla v roce 1899 a stála za ní prostá otázka: Kolik železných prutů může během jedné pracovní směny naložit na železniční vagón jeden člověk? Položil si ji Frederick Winslow Taylor, kterého můžeme považovat za zakladatele celé nauky o managementu. Tehdy pracoval pro Bethlehem Steel Company a jednoho dne sledoval, jak zaměstnanci firmy nakládají pruty na vagóny. Byl přesvědčen, že proces není efektivní a tak stanovil normu podle skupiny nejsilnějších mužů. Zaměstnance ale musel motivovat zvýšením platu a tento proces Taylor považoval za převrat ve správě společností. Nazval ho „vědeckým managementem“.
Taylor hovořil o tom, že pro takový management jsou vhodní pouze lidé určitého vzdělání s určitým stylem projevu. V podstatě tvrdil, že někdo musí pracovat rukama, někdo hlavou. Cestoval pak po celé zemi a vyprávěl o tom, jak dosáhl zrychlení tempa při nakládání železných prutů. Tento příběh spolu s několika dalšími pak vytvořily základ teorie, se kterou pracovali noví odborníci na management. V roce 1908 se Taylor setkal s několika profesory z Harvardu a tato univerzita zanedlouho poté otevřela první kurzy managementu.
Vědci si ale rychle všimli, že na „vědeckém managementu“ není nic vědeckého. Taylor například ve svých teoriích používal konstanty, které neměly žádný vědecký základ a pramenily pouze z jeho vlastních zkušeností. Jeho metody se pak při veškeré „vědeckosti“ daly shrnout do rad typu „musíte to zkoušet ještě víc“ či „musíte u toho více přemýšlet“. Nejde o to, že by to byly rady špatné, protože mnohdy se skutečně hodí. Jenže takový Taylorismus není ničím jiným než kázáním o tom, že musíme věci dělat dobře. Paradoxem pak je, že právě to se nedá říci o samotném Taylorovi a jeho následovnících. Což je zřejmé třeba z toho, že společnost Bethlehem jej nakonec propustila a zbavila se všech jeho systémů.
Velká část moderní teorie managementu je pouze způsobem, jak prosadit zájmy jedné třídy. Není to třída pracujících, ani to nejsou kapitalisté. Je to právě management. Samozřejmě tu najdeme několik velmi dobrých rad a postřehů, několik ředitelů společností, kteří zaujmou svými zkušenostmi a názory. Zbytek je ale prázdné tlachání. Pokud se například snažíme zjistit, co vlastně znamená dnes tolik populární „business proces re-engineering“, zjistíme, že jde o „naprosté přehodnocení všech procesů ve firmě“.
Podobné módní výrazy a poučky se stále točí kolem stejné skupiny chvályhodných cílů: Spokojenost zákazníka, vyšší efektivita, spokojenost dodavatelů a tak dále. Nejde o to, že tyto cíle by byly špatné. Ovšem stejně jako většina z nás nepotřebuje ke spokojenému životu rady od Deepaka Chopry, nepotřebuje vedení společností studovat takovou teorii managementu.
Dnešní teorie managementu se potácí mezi Taylorem a Eltonem Mayem z Harvard Business School. Ten první volal jen po vyšší efektivitě, ten druhý zase kladl důraz na to, že zaměstnanci jsou lidé. Debata mezi těmito dvěma tábory je nekonečná a v podstatě jde o další díly ságy o rozumu a emocích, o jednotlivcích a skupinách. Jenže mnohem lépe o tom všem hovoří Rousseau či Shakespeare. Sám vám ale pár manažerských rad také dám: Věnujte se co největšímu okruhu zájmů. Přijímejte do své firmy lidi, kteří mají různé zkušenosti. A pamatujte na „tři K“: Komunikace, komunikace, komunikace. Jak řekl Platón: „Vše je o dialogu.“
Autorem je Matthew Steward.
Zdroj: The Atlantic