Louis-Napoleon Bonaparte byl posledním francouzským císařem a zároveň prvním demokraticky zvoleným francouzským prezidentem. Jeho výstup na vrchol moci stál na hlasech těch, které Karl Marx nazýval lumpenproletariát. V marxistické teorii jde o část společnosti, která spadla mimo obvyklé kategorie proletariátu či vlastníků kapitálu. Zahrnuje tak například propuštěné vězně, pobudy, zloděje, pasáky, tuláky a tak dále. Jde o tu samou skupinu lidí, kteří byli členy různých anarchistických hnutí a jejichž cílem bylo „vyhodit celý společenský systém do vzduchu“.
Moderní ekonomie se zabývá toky zboží a služeb a strukturální změny ve společnosti její pozornosti většinou unikají. Proto se z ní postupně vytratil i koncept lumpenproletariát. Podle našeho názoru je to škoda, protože se domníváme, že dobře vystihuje změny probíhající na trhu práce a jejich společenské a politické důsledky. Týká se to Spojených států, ale i zemí, jako je Velká Británie, Francie, Rakousko či Turecko. Posuny voličů směrem doleva či doprava jsou totiž odrazem strukturálních změn vyvolaných třetí průmyslovou revolucí. Výsledkem je vznik nové skupiny „anarchistů“.
S použitím dat z amerického trhu práce jsme se pokusili odhadnout, jak moc se struktura trhu práce posunula směrem k lumpenproletariátu – směrem k hůře placeným pracovním místům, které je lehké ztratit v případě zhoršené ekonomické situace. Podle našich odhadů by mohly představovat až 40 – 45 % pracovní síly v USA. Podobný trend je patrný ve všech vyspělých ekonomikách. Investoři mohou tvrdit, že jde jen o důsledek posunu směrem ke službám a že nakonec dojde k vyšší tvorbě dobře placených pracovních míst. Souhlasíme, ale jak je patrné z vývoje v devatenáctém století, čekání na tuto změnu může být hodně dlouhé.
Svět devatenáctého a dvacátého století se tak v mnoha ohledech podobal tomu našemu. I tehdy docházelo k rychlým technologickým změnám, exporty dosáhly 13 % globálního produktu. Lidé začali masově používat elektrickou energii, telefony, ledničky, klimatizace, automobily. Prodloužila se očekávaná délka života, objevily se první komerčně vyráběné léky. Docházelo k rychlému rozvoji finančnictví.
Zároveň to však byl svět, kdy se prudce zvyšovala příjmová nerovnost, zvyšovaly se rozdíly v celkovém bohatství. V mnoha částech společnosti probíhala dezintegrace, z místa na místo se přesouval velký počet lidí. Následně byly uzavírány hranice, docházelo ke zvyšování bariér volnému obchodu s cílem chránit místní populaci a občany. Rostlo násilí ve společnosti, začal se rodit nacionalismus a anarchismus (do devatenáctého století nebyl koncept národnosti vůbec rozšířen). Jejich základem byly popsané změny v ekonomice a společnosti.
I dnes se budou lidé snažit o obranu před nejistotou a hrozbami a politici na to budou reagovat. Současný růst populismu tak není náhodný, jde o logický výsledek předchozího vývoje. Podle našeho názoru tak v následujících pěti letech dojde k tomu, že většina zemí se posune buď výrazněji doprava, nebo doleva. A role vlády poroste. Dlouhodobá rizika jsou vysoká, což ukazuje vývoj ve Výmarské republice v roce 1923, v Japonsku třicátých let a ve Velké Británii let šedesátých. Máme však za to, že neexistuje jiná alternativa dalšího vývoje.
Autorem je analytický tým společnosti Macquarie David Keohane.
Zdroj: Macquarie, FT, Alphaville