Nikdy v historii nebyla demografická situace ve světě v takovém extrému jako nyní. Ve vyspělém světě totiž dochází ke stále větší koncentraci starších lidí, zatímco v rozvíjejících se zemích jsou naopak koncentrováni lidé mladí. O tom, jakou výzvu představuje stárnutí populace, se přitom hovoří velmi často. Výzvou pro globální ekonomiku ovšem nebudou staří z vyspělého světa, ale mladí z rozvíjejících se ekonomik. Právě oni totiž mohou rozpoutat sociální nepokoje, masovou migraci a vyvolat velké změny v řadě dalších oblastí od internetu až po růst velkých měst.
Tlak mladé generace je znatelný nejvíce v Indii. Každý měsíc tam dosáhne věku 18 let asi milion mladých. Ti hledají práci, stávají se voliči a dělají z Indie největší zemi na světě podle počtu mladých produktivních lidí. V současné době tam žije 422 milionů lidí ve věku 15 – 34 let, což představuje součet populace USA, Kanady a Velké Británie.
Dnešní mladá generace je většinou vzdělanější než generace jejích rodičů a je mnohem více propojena se zbytkem světa. To znamená, že je více nespokojená s tím, co jí nabízejí její rodiče. Miliony mladých lidí se tak přesouvají do měst či cizích zemí, kde jsou ale stále méně vítaní. Vlády už si nemohou být tak jisté tím, že silná mladá generace bude pro jejich zemi požehnáním. Jen zmíněná Indie proto musí podle odhadů každý rok vytvořit 12 – 17 milionů pracovních míst. Ve světě pak platí, že dva z každých pěti mladých nepracují, nebo mají tak špatně placenou práci, že žijí v chudobě.
Nezaměstnanost mladých znamená šokující jev i v bohatých zemích. V Evropě dosahuje 25 % a nejde pouze o odraz ekonomického útlumu. Řada mladých Evropanů ani nemá potřebné vzdělání a dovednosti, které by pro získání pracovní pozice potřebovala. Ve Spojených státech žije přibližně 17 % lidí ve věku 16 – 29 let a bez práce. Jsou to lidé, kteří se zároveň ani nevzdělávají. Jak přitom upozorňují někteří vědci, růst nezaměstnanosti mezi mladými je jedním z nejlepších indikátorů rizika sociálních nepokojů.
Popsaný demografický obrázek je částečně odrazem toho, co děláme dobře. Naše děti čelí menší pravděpodobnosti úmrtí, naši prarodiče mají zase naději na delší život, než tomu bylo u jejich předků. Ženy mají méně dětí a během porodu existuje menší pravděpodobnost úmrtí. K tomu se rozvíjející se země mohou chlubit lepší docházkou do základních škol. V Indii nyní chodí do základní školy téměř všechny děti. Na druhou stranu se podle několika průzkumů ukazuje, že v některých oblastech je kvalita vzdělání nízká a například polovina dětí v páté třídě neumí odčítat.
Jak bylo naznačeno, globální mezigenerační propast se rozšiřuje. Rainer Münz z Group Bank v této souvislosti hovoří o nutnosti udržování světové demografické rovnováhy. Münz navrhuje, aby docházelo k „demografické arbitráži“, v jejímž rámci by vyspělé země soutěžily o talentované lidi z jiných zemí. Do tohoto procesu se pak podle něj bude muset zapojit i Čína. Řada politiků ale uvažuje opačně. Příkladem je Donald Tusk, který sděluje uprchlíkům, aby nepřicházeli do Evropy.
V Číně i v Indii je výrazně vyšší počet mladých mužů než žen. Vede to i tomu, že mezi muži roste velká konkurence jak na trhu práce, tak ve snaze o nalezení partnerky. Pokud mladý muž nemá zaměstnání, ve druhé oblasti čelí výrazné nevýhodě. Podle některých odborníků jde o recept na násilí, a to zejména násilí vůči ženám.
Autorkou je Somini Sengupta.
Zdroj: NYTimes