Po konfliktu na Ukrajině byla Moskva vytlačena na pokraj mezinárodního dění, nyní se ale zdá, že se snaží o návrat. To nemusí nutně znamenat, že by Kreml byl vstřícnější vůči Západu, ale určité změny patrné jsou a naznačují, že Vladimir Putin chce hrát na mezinárodním poli významnější roli.
Nejvýznamnějším příkladem je pravděpodobně globální boj proti terorismu. Právě na něm je vidět, že se Putin dostává mezi klíčové hráče. Jeho role na nedávném setkání zástupců zemí G20 v Ankaře byla v ostrém kontrastu s tím, jakou roli hrál na tom samém setkání minulý rok. Tehdy dokonce předčasně odjel, protože mu ostatní účastníci nevěnovali pozornost. Rusko se také snaží hrát aktivnější roli na Blízkém východě. Tato role byla produktivní při jednáních v Íránu, podobné to může být, i co se týče plánů na ústavní změny v Sýrii.
Zdá se dokonce, že Rusko hraje konstruktivnější roli i na Ukrajině. Na východě této země došlo ke stabilizaci situace a můžeme se domnívat, že dohoda Minsk II bude postupně implementována. Podle posledních zpráv se Rusko také snaží o restrukturalizaci ukrajinského dluhu ve výši 3 miliard dolarů. Vypovídající je i to, že Putin při vyšetřování současného dopingového skandálu požaduje spolupráci s mezinárodními institucemi.
Můžeme pouze spekulovat o důvodech, které vedou ke změně v chování Moskvy. Svou roli tu pravděpodobně hraje implicitní či dokonce explicitní vyjednávání mezi Putinem a zástupci Západu. Na Moskvu přitom pravděpodobně tlačí jak vnější, tak vnitřní faktory. Zdá se, že Moskva by byla velmi ráda, kdyby sankce vůči ní uvolnila alespoň Evropa. Očekává se, že inflace v Rusku v následujících měsících prudce klesne. Na konci příštího roku by se mohla pohybovat kolem 5 %. Pokud by došlo k uvolnění sankcí, tento trend by zesílil a ruské firmy by také měly jednodušší přístup k financím.
Rusko také nemůže spoléhat na to, že by v brzké době došlo k obratu na trhu s ropou. Sama jeho vláda očekává, že v roce 2016 se bude cena ropy držet jen na 55 – 60 dolarech za barel. Putin a jeho blízcí se také neradují z toho, že by Rusko bylo ještě více izolováno. Má sice tichou podporu od řady rozvíjejících se zemí, ale pravděpodobně je pro něj velmi nepříjemné, jestliže je vyloučeno z hlavních jednání na mezinárodním poli. Neměli bychom zapomínat, že Rusko samo sebe vnímá jako velmoc a věnovalo hodně zdrojů na to, aby se stalo členem organizací jako G8, G20, Světové obchodní organizace či OECD. V případě Ruska bychom neměli nikdy čekat, že ke zlepšení situace dojde velmi rychle. Neměli bychom ale dělat ani opačnou chybu a věřit, že se nezmění nic.
Autory jsou Jacob Grapengiesser a Marcus Svedberg z East Capital.
Zdroj: BeyondBrics