Podvody jdu daleko za emise naftových motorů. Ukazuje se, že nepravdivé jsou i informace ohledně spotřeby paliva. Část viny ale leží také na německé vládě. Berlín vytvořil strategii, která má zabránit tomu, aby skandál automobilky poškodil reputaci celého německého průmyslu. Poradci německého ministerstva zahraničí dokonce poslali tajné dopisy německým diplomatům po celém světě s instrukcemi, jak bránit značku „Made in Germany“.
Po veškeré této snaze ale před několika dny přišlo oznámení americké Environmental Protection Agency, že „automobilka opět porušila zákon, který chrání ochranu ovzduší“. Ukázalo se, že emise jsou vyšší nejen u naftových motorů, ale i u dalších modelů včetně populárního SUV Cayenne od . Záhy poté oznámilo vedení , že podvedlo více zákazníků, než dříve uvádělo, protože manipulovalo s údaji o spotřebě u 800 000 vozidel. Jejich spotřeba nebyla dosažitelná ani v testovacích podmínkách, o reálném provozu nemluvě. Týká se to přitom vozů se značkou BlueMotion, které měly být podle „neúspornější ve své kategorii“.
Nyní je jasné, že většina podobných tvrzení ze strany jsou jen lži. A může se stát, že se celý skandál rozšíří do rozměrů, které už management firmy nebude schopen zvládnout. Značka „Made in Germany“ doposud výraznější škody neutrpěla, ale firmy jako Mercedes-Benz a se možného dopadu i přesto obávají. Bojí se například toho, že zákazníci ztratí zájem o dieselové motory od všech automobilek. Tyto motory jsou přitom relativně úsporné a bez nich by nebylo dosaženo ani cílů v oblasti snižování emisí.
Podle jednoho manažera z VW dolehla na vedení firmy hrůza a šok. Hrozí další vyšetřování i doma v Německu a právníci hovoří například o tom, že vlastníci automobilů s mylně udávanou spotřebou by měli mít nárok na vrácení vozu. Jim by měla být vrácena nákupní cena snížená o částku odpovídající době jeho používání. odhaduje náklady spojené s novou kauzou na 2 miliardy eur, ale to by ani zdaleka nestačilo. I kdyby auta vrátila jen polovina zákazníků, náklady by dosáhly 4 – 8 miliard eur. K tomu je samozřejmě nutno přidat odhadovaných 6,5 miliardy, které souvisí s dieselgate.
na počátku tvrdil, že problémy s emisemi vytvořila „malá skupina lidí“, nyní je ale jasné, že se na nich podílely různé divize společnosti. Odpovědnost nese vedení ve Wolfsburgu, kterému ale hodně pomáhala německá vláda i zástupci EU v Bruselu. Politici zpřísnili požadavky na snížení emisí, aby se dostali do pozice těch, kteří chrání životní prostředí. Neudělali ale nic pro efektivní měření emisí. Naopak tolerovali velkou šedou oblast, která automobilkám poskytovala cestu k podvodům. Týká se to například schvalování nových modelů. To může proběhnout v kterékoliv zemi EU a je platné v celé unii. Certifikační kanceláře tak mezi sebou soupeří o zákazníky a jsou motivovány k tomu, aby nebyly ve svých testech nijak zvlášť přísné. Automobilka by totiž jinak mohla svůj další model testovat už někde jinde.
Podvody začínají při testech, kdy se rychlost automobilu zvýší na předem stanovenou hranici a pak se vůz nechá samovolně úplně zastavit. Čím větší vzdálenost urazí, tím menší koeficient odporu má, tudíž by měl mít i nižší emise. Automobilky se tak všemožně snaží o snížení tohoto koeficientu – používají silnice, které se mírně svažují, nebo jsou pokryty speciálním asfaltem s velmi nízkým třením. Zakrývají také čelní masku, aby snížily odpor vzduchu, nebo značně zvýší tlak v pneumatikách.
Velmi výhodné je namontovat na auto co nejtěžší kola, protože s hmotností vozu roste i vzdálenost, kterou v testu urazí. Takový postup sice není dovolen, ale toto pravidlo je vynutitelné pouze tak, že by kola byla vážena. A takové vážení není součástí standardního testu. Nizozemská agentura TNO už dlouho požaduje, aby se to změnilo, proti Evropské asociaci výrobců automobilů se ale nikdy neprosadila. V USA je celý systém nastaven rozdílně a funguje lépe. Pokud se pak přijde na podvod, následují tvrdé sankce.
V Německu je systém nastaven tak, že pokud daný model získá potřebné certifikáty, už se o něj nikdo nezajímá, a to ani v případě, že vznikne podezření z podvodu. Nedávno takové podezření vznesla Strana zelených, ale ministerstvo dopravy odpovědělo, že si je sice vědomo testů ukazujících na zvýšené emise z naftových motorů, ale přesto nevidí žádný důvod pro další testování vozů. Jürgen Resch z Deutsche Umwelthilfe tak hovoří o tom, že německá vláda „kapitulovala před zájmy automobilek a tím poškodila dobré jméno země“. Oliver Krischer ze Strany zelených k tomu dodává: „Vláda se dobrovolně podvolila zájmům automobilového průmyslu a tím se stala tou hlavní příčinou skandálu kolem .“
Zatím není jasné, zda celá kauza vyvolá posun v postojích německé vlády směrem k automobilkám. Ještě před dvěma týdny hájil Berlín zájmy v Bruselu, a to poměrně agresivním způsobem. Choval se, jako kdyby vlastně k ničemu nedošlo. Jednalo se přitom o nové metodě měření emisí, která se měla více přibližovat podmínkám v reálném provozu. Zdálo by se, že změny jsou nevyhnutelné, ale Němci se jim snaží vyhnout tím, že nová vozidla budou moci k požadovaným imisním limitům uplatnit určitou odchylku.
Původní návrh zněl, že bude odpovídat 1,4násobku limitu, ale německá asociace VDA začala nakonec požadovat, aby emise mohly být překračovány až trojnásobně. Merkelová nakonec před jednáním o nové metodě měření emisí zavolala prezidentu Evropské komise Jean-Claude Junckerovi a výsledek zní: Násobek dosáhne hodnoty 2,1. Možná, že se ale i na to můžeme dívat jako na pokrok. V tom smyslu, že automobilky nedostaly všechno, co chtěly.
Autory jsou Hubert Gude, Dietmar Hawranek, Gerald Traufetter a Christian Wüst.
Zdroj: Der Spiegel