Mezinárodní měnový fond zveřejnil před několika dny analýzu udržitelnosti řeckého dluhu. Řecká vláda rychle reagovala tvrzením, že výsledky analýzy potvrzují její názory a nutnost restrukturalizace dluhů. Je taková interpretace správná? Ano i ne. MMF uvádí, že pokud přijmeme rozumné předpoklady týkající se růstu řecké ekonomiky a sazeb, je velmi těžké si představit, že by tato země dosáhla takových primárních přebytků, které by vedly k udržitelnosti dluhů. Řecká vláda tvrdí to samé, tudíž se skutečně zdá, že MMF poskytuje empirický základ jejím argumentům. Zmíněná analýza ale obsahuje i řadu detailů, které v některých případech stojí proti tvrzením řecké vlády.
Za prvé, MMF říká, že od chvíle, kdy se Syriza dostala k moci, se situace zhoršila. Příčinou je kombinace nižšího růstu, nižších příjmů z privatizace a zhoršování rozpočtové bilance. Zde tedy stojí MMF na straně Německa, které zastává názor, že jiná politika by situaci zlepšovala. Potřeba restrukturalizace dluhů je tak částečně vyvolaná politikou současné řecké vlády.
Za druhé, nová analýza MMF vlastně nic nového nepřináší a všichni s jejími závěry souhlasí, včetně dalších zemí eurozóny. Skutečný problém a spor leží v tom, jak neudržitelnost řeckých dluhů řešit. A zde se objevují ony významné detaily. Podívejme se ale nejdříve krátce do historie. V roce 2012 bylo jasné, že řecké dluhy jsou neudržitelné, věřitelé tak souhlasili s jejich snížením, prodloužením doby splatnosti a snížením sazeb, které také implicitně snižovalo hodnotu dluhů. Je tak pravděpodobné, že snížení dosáhlo asi 100 miliard eur. Tato první restrukturalizace ale jednoznačně nestačila. Nepřišel totiž návrat k růstu, ekonomika naopak dále kolabovala. Trojka totiž podcenila vliv fiskálního utahování (v Řecku i v řadě jiných zemí). K tomu se přidaly některé neuskutečněné reformy či reformy, které nepřinesly očekávané přínosy.
MMF se nyní snaží o realističtější pohled na další vývoj. Očekává, že v delším období dosáhne Řecko růstu ve výši 1,5 %. Podle mého názoru jde o hodně pesimistické číslo, i když to nesnižuje jeho realističnost. Znamenalo by totiž, že země s HDP na hlavu o 50 % nižším než v nejvyspělejších zemích světa nebude schopna tyto země dohánět. Může se jim naopak spíše vzdalovat. A právě tady se pohledy MMF a řecké vlády liší. Vláda totiž tvrdí, že po snížení dluhu a implementaci všech reforem začne Řecko růst. Pokud by toho ale ekonomika byla skutečně schopna, nebylo by to s neudržitelností dluhu zase tak vážné. Dluhy by byly skutečně neudržitelné, pouze by Řecko nebylo schopno růst ani v dlouhém období.
Jinak řečeno, MMF říká řecké vládě to, co chce slyšet – dluhy musí být umazány. Zároveň však tvrdí, že důvodem je dlouhodobá neschopnost růst, a to už řecká vláda přijmout nemůže. Podobnou nekonzistenci lze řešit tím, že default se stane funkcí tempa růstu. Pak by platilo, že pokud má pravdu řecká vláda a růstový prospekt je sám o sobě dobrý, věřitelé nakonec dostanou splátky většiny svých pohledávek. Jestliže má pravdu MMF a růst řecké ekonomiky zůstane utlumen po dlouhou dobu, věřitelé dostanou mnohem méně.
Autorem je profesor ekonomie na INSEAD Antonio Fatás.
Zdroj: Blog Antonia Fatáse