Světová ekonomika zpomalila, podle OSN dosáhl její letošní růst pouze 2,8 %. Nejsme sice ještě v oblasti vysokého rizika, ale růst ve výši 2,5 % býval, co se týče globální ekonomiky, považován za ekvivalent recese. Současný vývoj poskytuje jen velmi malou rezervu pro vypořádání se s negativním šokem. Ten by mohla zajistit zejména Čína tím, že by se uchýlila k politice „ožebračování souseda svého“, kterou by vyvážela deflační tlaky do zbytku světa.
Stephen King z v současné situaci upozorňuje, že vlády a mezinárodní instituce mají jen velmi málo nástrojů pro boj s možným útlumem, protože sazby se už nyní pohybují u nuly, míra zadlužení se nalézá na rekordních hodnotách a prostor pro fiskální stimulaci je pouze minimální. „Světová ekonomika pluje oceánem bez toho, aby měla nějaké záchranné čluny,“ říká ekonom. Poukazuje i na to, že Fed musel po roce 1970 v boji s recesemi snižovat sazby v průměru o 500 bazických bodů. Takový krok je ale nyní naprosto vyloučen a rozpočtové deficity se navíc drží na příliš vysokých úrovních.
Vlády a centrální banky byly většinou schopny doplnit svou munici během období boomu, tentokrát ale čelí chronicky nízkému růstu. Částečně je to důsledkem nadbytku globálních úspor a také stárnutím populace na severní hemisféře. Nyní se doufá, že monetární expanze, ke které došlo nejdříve v USA a poté i v eurozóně, nakonec ekonomice pomůže. Agregát M3, který je předstihovým indikátorem, skutečně na obou stranách Atlantiku rychle roste. Nikdo si ale není jistý, zda tradiční monetární mechanismy stále fungují.
Vývoj globální ekonomiky bude v současné době hodně záležet na situaci v Číně, jejíž ekonomika se stále více podobá hospodářství japonskému. Dario Perkins z Lombard Street Research tvrdí, že čínské zpomalení je mnohem hlubší, než vláda přiznává, a ekonomika podle něj v prvním čtvrtletí dokonce klesla. Soudí tak na základě vývoje spotřeby elektrické energie, u které nastal pokles. Dvojciferným tempem klesá i objem železniční přepravy. Peking se snažil o pomalé splasknutí realitní bubliny, končí to ale klasickým prasknutím. Perkins tvrdí, že Čína dnes prochází klasickou deflační spirálou, kdy nadbytečné kapacity tlačí ceny dolů a reálné sazby rostou.
Andrew Roberts z říká, že v roce 2012 generovala Čína 85 % globálního růstu, v roce 2014 už to bylo jen 30 % a letos to pravděpodobně bude pouze 24 %. Důsledky jsou cítit po celé Asii včetně Japonska, jehož exporty do Číny minulý rok klesly o 15 %. Korea dokonce flirtuje s recesí a čínský útlum pociťuje i Rusko, Brazílie, Argentina a Venezuela. Evropa si vede o něco lépe, ale ke globálnímu růstu moc nepřispívá. Naopak využívá slabého eura na to, aby generovala přebytek běžného účtu ve výši 358 miliard dolarů.
King říká, že pokud se globální ekonomika dostane na mělčinu, budou mít před sebou vlády a mezinárodní instituce velmi těžkou volbu. Poslední možností mohou být „peníze z vrtulníků“, kdy nové peníze tečou přímo do ekonomiky tím, že financují vládní výdaje. Jde o Rubikon, který nechce žádná z centrálních bank překročit, i když Bank of Japan k němu nemá daleko. Klíčové je, aby nedošlo k předčasnému utažení politiky. Jak připomíná King: „Většina lidí včetně vlastníka Titaniku se domnívala, že je nepotopitelný. Jeho tvůrce ale poukazoval na to, že loď je vyrobená z oceli a tudíž potopitelná je.“
Autorem je Ambrose Evans-Pritchard.
Zdroj: The Telegraph