Podhodnocená koruna
Z pohledu vyspělých ekonomik západního světa patříme mezi ekonomiky s lacinou pracovní silou. Zásadní význam má rozlišování dvou faktorů, které to způsobují. Prvým je nižší produktivita: je-li dnes hrubý domácí produkt na obyvatele v ČR zhruba na 62 procentech Rakouska, musí podobně zaostávat i průměrná reálná mzda. Druhým faktorem je podhodnocený kurs koruny, významně se odchylující od relace mezi cenovými hladinami obou zemí, což dále snižuje mzdové náklady na exportované zboží téměř na polovinu, takže se dostáváme k exportní ceně práce, jež je na 35 % mezd rakouských (to v současnosti, na počátku transformace to dokonce bylo pod 20 %). Oba faktory levné pracovní síly působí souběžně a komplexně, kardinálně se však liší svým kontextem a důsledky pro ekonomiku. Proto se pokusíme analyticky je od sebe oddělit a pojednat každý zvlášť.
Začneme od faktoru „nižší produktivita“. Použijeme přitom dvě stě let starou teorii komparativních výhod významného představitele klasické ekonomie Davida Ricarda; v ní má relevanci právě jen náš prvý faktor. Kurs měny tato teorie přebírala z tehdejší reality jako zajištění rovnováhy obchodní výměny mezi dvěma partnerskými zeměmi, odpovídající tudíž relaci mezi vnitřními cenovými hladinami v obou zemích. Odborným termínem šlo o „kurs na paritě kupní síly“. Vliv kursu na exportní cenu práce zde tedy chybí.
V tomto ricardovském světě nebyla při rozvíjení vzájemného obchodu mezi zeměmi pro ekonomiku jako celek levná pracovní síla výhodou, ani nevýhodou. Teprve desagregace této národohospodářské reálie na jednotlivé komodity rozdělila svět zboží na „polovinu“, kterou je výhodné vyvážet, a „polovinu“, kterou je výhodné dovážet. Jde přitom o výhodnost ve smyslu rovného přínosu pro růst blahobytu obou partnerů, což můžeme chápat jako spravedlivé rozdělení efektů. Ilustrujme to opět na česko-rakouské relaci. Exportní racionalitu pro ČR získává komodita, jejíž produktivita oproti Rakousku zaostává méně, než je její obecné zaostávání, vykazuje tedy hodnotu nad 62 %, a mzda při výrobě téže komodity zaostává více než mzda průměrná, je tedy pod 62 % mzdy rakouské. (Přesněji: stačí splnění jedné z obou podmínek, pokud je její proexportní efekt větší než eventuální protiexportní váha podmínky druhé).
Teď už můžeme přistoupit k naší současné problematice. Zahraniční investice předvedou podstatu věci nejzřetelněji. Nebudeme zatím brát v úvahu vliv podhodnoceného kursu. Jestliže by (podmiňovací způsob používám právě s ohledem na jen teoretický předpoklad kursu na paritě) západní investor přestěhoval výrobu z mateřské země k nám, postavil u nás výrobní provoz s technologií na západní úrovni, tedy se západní produktivitou, platil české mzdy (případně i naší optikou vylepšené, ovšem ještě pod úrovní, již dosud platil ve své zemi) a vyvážel výrobky od nás na své staré trhy za původní ceny, pak by se příběh odehrával přesně v ricardovské režii: obě strany by měly prospěch. Západní podnikatel by si zvýšil zisk, když vyrábí levněji než doma, naše platební bilance by se vylepšila o devizový přínos, odvozený z nákladů naší práce, přepočtených „poctivým“ kursem na paritě, případně bychom získali i výše naznačenou mzdovou bonifikaci. Vyinkasovali bychom daň ze zisku a je tu i příspěvek k řešení problémů s nezaměstnaností.
Přejděme ke druhému kroku a přestaňme ignorovat kursovou anomálii v podobě výrazné odchylky od parity k podhodnocené koruně (podmiňovací způsob už tedy můžeme opustit). Cena naší práce se dále sníží, západní investor tak získá přídavkem k efektu definovanému v prvém kroku úvah další „bonifikaci“, jež je zpravidla i robustnější než výhoda ricardovského typu. Namístě je zde termín kursová renta pro zahraničního investora, jejíž konotace zahrnuje i prvek nezásluhovosti, chcete-li – nemravnosti. „Protipoložkou“ bonifikace partnera na naší straně je totiž adekvátní snížení devizového přínosu pro českou platební bilanci, takže má opodstatnění hovořit o redistribuci hodnot mezi zeměmi v náš neprospěch. To už je samozřejmě od Ricarda na hony vzdáleno. Už nemáme co činit s rovným efektem pro oba, ale s efektem pro jednoho na úkor druhého.
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=082&clanek=020803
jožin
