Jsem milovník příběhů, poslední léta jsem jich přečetl opravdu hodně, tady je jeden z těch nejzajímavějších. Nechme vyprávět přímo hlavního aktéra.
Jmenuji se Michael Burry. Když mi byly dva roky, onemocněl jsem vzácným typem rakoviny. Naštěstí bylo možné nádor odstranit, bohužel i s mým levým okem. Mé skleněné oko bylo důvodem, proč setkávání s lidmi většinou nekončilo dobře. Odjakživa jsem nesnášel dívat se druhým očí, přestože mě k tomu rodiče nabádali, takže jsem to nedělal a lidi si to vysvětlovali špatně. Jo a taky mi nikdy nešly lichotky, vždycky vyzněly jinak, než měly. Třeba „Na to jak jste veliká, vypadáte dobře.“ Nebo „Máte vážně hezký kostým, jako šitý doma.“
Když jsem byl malý, děti mě nazývaly šilhavcem, i když jsem nešilhal. Nejhorší bylo, když mě žádaly, abych si vyndal oko z důlku. Nakonec jsem jim většinou vyhověl, důlek se však zanítil a působil tak nechutně, že se ode mě odvraceli. Vždycky jsem byl zuřivě soutěživý a zároveň měl až fanatický smysl pro fair play. Kvůli němu jsem přestal sledovat i hrát basket, protože jsem si všiml, že hvězdám se pískají kroky mnohem méně než neznámým hráčům. S americkým fotbalem jsem zase skončil proto, že mi při tvrdých střetech vypadávalo skleněné oko.
Investování se musí člověk naučit sám od sebe
Fanatická férovost a upřímnost to je moje. Když jsem hledal přítelkyni přes internet, napsal jsem: „Jednooký student medicíny s podivnými společenskými návyky a s úvěrem 145 000 dolarů by se rád seznámil.“ Ano, vystudoval jsem medicínu, ale mým hlavní zájmem bylo odjakživa investování. V každé volné chvíli jsem si četl o trzích a po vzoru Warrena Buffeta se zařadil mezi hodnotové investory. Čím víc jsem ale o něm četl, tím méně jsem věřil, že je možné ho napodobit. Nakonec jsem si vše shrnul do téhle věty: „Pokud chcete být dobrými investory, musíte styl přizpůsobit tomu, co sami jste.“ Zkrátka a dobře investování se člověk musí naučit sám od sebe, svým vlastním osobitým způsobem.
Po ukončení lékařské fakulty jsem nastoupil do Stanfordské nemocnice. I tak jsem si udělal čas, abych se svým způsobem stal finančním expertem. Věřím, že existují výjimeční lidé, mezi které se neskromně řadím, jejichž vášeň pro určitou činnost zastíní VŠECHNO ostatní. Na konci roku 1996 jsem si jedné noci mezi směnami založil diskusní vlákno na serveru techstocks.com. Pár lidí sice brblalo, že nějaký doktor nemůže přeci nic užitečného říct o investování, ale časem jsem začal jako Dr.Mike Burry diskusím dominovat. Jakmile mi ostatní neměli co nabídnout, vlákno jsem zrušil a založil si blog. Jelikož jsem pracoval na šestnáctihodinové směny, na blogování jsem měl čas jenom mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. Tady jsem zveřejňoval své obchody a důvody, které mě k nim vedly. A lidé si mě našli, včetně manažerů významných wallstreetských fondů. Čím výše jsem postupoval ve své lékařské kariéře, tím více mě vadily kontakty s lidmi. Nepomohl ani přesun na patologii.
Jednoho dne jsem se prostě rozhodl skončit v nemocnici a nastoupit dráhu finančního manažera. Založil jsem si firmu Scion Capital podle mé oblíbené knihy z dětství The Scions of Shannara. Trochu mě překvapilo, že mě brzy dostihl telefonát z velkého newyorského investičního fondu Gotham Capital. Mimochodem fond založil guru hodnotového investování Joel Greenblatt. Řekli mi, že na základě mých nápadů od jisté doby vydělávají peníze, a že by chtěli investovat do mého fondu. Sám Greenblatt mi řekl: „Čekal jsem, až konečně opustíte medicínu.“ No a pak mi nabídli milion dolarů za čtvrtinu mého hedgového fondu. Krátce poté mi v olali z pojišťovny White Mountains a nabídli mi 600 000 dolarů za pár procent fondu a 10 milionů na investice. Prý jsem byl jediný člověk, kterého si našli na internetu a pak mu svěřili peníze.
Jak zobchodovat realitní bublinu
Za první rok fungování (2001) Scion vydělal 55 % (S&P+12 %), v roce 2002 16% (S&P -22 %), v roce 2003 50 % (S&P +29 %). Koncem prvního roku jsem spravoval 600 milionů dolarů a odmítal další peníze. Vždy hraji fair play, proto jsem Scion vybudoval tak, aby byl dobrý pro investování a ne zas tak skvělý pro můj byznys. Kdybych chtěl, spravoval jsem tou dobou mnoho miliard dolarů. Ale získávání kapitálu je pro mě něco jako soutěž v popularitě a inteligentní investování je pravým opakem. Svým investorům jsem vždy účtoval jenom skutečné náklady, které byly mnohem méně než 1 %, průměrný hedge fond si přitom bere 2% a žije vlastně hlavně z hroma dění aktiv, nikoliv z výnosů.
Vyvrcholením mých aktivit byl ale pravý opak hodnotového investování, a to přestože z hloubi srdce nejsem shorterem. Prostě jsem narazil na realitní bublinu a chtěl ji zobchodovat. Problém byl hlavně v tom, že jsem neměl k dispozici přímý instrument, kterým bych to mohl udělat. Tak jsem si ho vytvořil a stál u zrodu trhu CDS (credit default swap/swapy úvěrového selhání) na subprime hypoteční zastavní listy (HZL). Z mého pohledu jsem ale neuzavíral sázku proti jednomu dluhopisu, ale sázku proti systému, který podle mě musel zkrachovat, protože na jeho konci stáli mexičtí sběrači jahod a jamajské uklízečky s příjmem okolo 15 000 USD/rok, kterým banky půjčovaly na domy v hodnotě vysoko přesahující půl milionu dolarů. První obchod jsem uzavřel s (27,5 EUR, -1,74 %) v květnu 2005 za 60 milionů dolarů, další obchod s (185,29 USD, -0,49 %) brzy následoval. Koncem července 2005 již Scion vlastnil CDS na 750 milionů v subprime HZL.
V listopadu se mi ozvali z i Goldman Sach, že by chtěli část CDS odkoupit. Nic jsem jim samozřejmě neprodal. O pár dnů později jsem otevřel Wall Street Journal a v něm nalezl článek, jak nová vlna hypoték s pohyblivou sazbou selhává během prvních devíti měsíců roku v míře, jakou dějiny nepamatují. Americká nižší střední vrstva byla vyždímaná. No a dál už to v pdostatě znáte … Když to prasklo, nastal čas počítat zisky. Pozici v CDS jsem uzavřel v dubnu 2008. Sám jsem vydělal 100 milionů dolarů a mí investoři 700 milionů. Scion Capital si připsal od listopadu 2000 do června 2008 výnos přesně 489,34 % (S&P za stejnÉ období něco přes 2 %).
V létě 2008 jsem fond zavřel a začal jsem se věnovat jenom svým investicím. Ostatně volných peněz mám teď celkem dost.