Když ve třicátých letech zasáhla americkou ekonomiku nejhorší hospodářská krize novodobé historie, jen největší pesimisté očekávali, že se z jejich následků bude světová velmoc tak těžce vzpamatovávat. Někteří ekonomové pak tvrdí, že příčinou, která protáhla proces oživení na takřka dekádu, byla celková disparita v rozdělení celkového bohatství společnosti.
Ačkoliv „Velkou depresi“ odvál vítr, stejně jako i další hospodářské recese, mezi některými ekonomy panuje nadále obava, že prohlubující se mezera mezi nejbohatší vrstvou a těmi nejchudšími přinese nedozírné následky. Na jejich stranu se nově postavila také ratingová agentura Standard & Poor (S&P), která tvrdí, že právě mezera v bohatství zvýšila náchylnost ekonomiky k střídavým obdobím hospodářské konjunktury a krachů.
Podle S&P už disparita dosáhla extrémních rozměrů, které je třeba sledovat, neboť poškodí budoucí hospodářský růst. Disparitu v bohatství pak agentura považuje za škodlivou především z důvodu narůstající míry zadlužení nízkopříjmových spotřebitelů. Ti totiž buď ve snaze zajistit si potřebné statky závisí na osobních půjčkách, které vedou k již zmiňovaným změnám v cyklu, nebo omezují svou spotřebu a tlumí tak hospodářský růst. Agenturu tak rostoucí koncentrace příjmů v rukou procenta nejbohatšího obyvatelstva vedla ke snížení svého odhadu růstu americké ekonomiky v následující dekádě z původních 2,8 % na 2,5 %. Do rozhodnutí se mimo jiné promítá i narůstající množství lidí závislých na potravinové pomoci či masivní ztráty počtu pracovních míst v textilním sektoru.
Podle S&P pak k narovnání není vhodné použít často zmiňovaných vyšších daní. Ty by totiž mohly snížit motivaci k práci a ve výsledku by vedly podnikatele ke snižování počtu pracovních míst. Za vhodnější nástroj proto agentura označila zlepšení přístupu ke vzdělání. Podle jejího odhadu by totiž americká ekonomika mohla vzrůst o dodatečných 1,5 % ročně v situaci, kdy by průměrný americký pracovník dokázal dokončit pouhý jeden rok školní docházky navíc.