Vzpomínáte na rok 2007? Čína zvládla růst děsivým kalupem 14,2 %, Indie se dostala těsně nad 10 %, ropou poháněné Rusko zvládlo 8,5 % a komoditním boomem nadopovaná Brazílie 6,1 %, podobně jako Česko. Kdeže loňské sněhy jsou. Podle posledního odhadu Mezinárodního měnového fondu (MMF) bude čínská ekonomika letos expandovat jen 7,8% tempem, Indie se bude muset spokojit s 5,6 % a Brazílie s Ruskem budou rády za 2,5 %, o Česku ani nemluvě. Zato Spojené státy po vymanění se z recese v letech 2007-2009 opět stabilně oscilují kolem 2 %, občas mírně nad, někdy trochu pod.
Uvedená čísla ilustrují nejen zpomalení globálního růstu jako takového, ale i posun v jeho skladbě: od rozvíjejících se trhů v čele se skupinou BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), které táhly světovou ekonomiku od vypuknutí finanční krize, zpět k rozvinutým zemím v čele se Spojenými státy.
Podle analýzy investičního fondu Bridgewater skupina rozvinutých ekonomik Japonska, Spojených států, Evropy a dalších letos poprvé od poloviny roku 2007 přispívá k růstu světového HDP (74 bilionů USD) víc než rozvíjející se ekonomiky. Přepnutí výhybky se odehrává v roce, kdy podíl prvně jmenovaných na světovém hospodářském výstupu po dlouhých staletích zaostávání dosáhl 50 % (podle parity kupní síly). Před 20 lety to bylo 37 %.
Mezi hnací síly posunu patří probouzející se Japonsko, které se po letech trápení začíná vymaňovat ze zhoubného kolotoče deflace, slabé poptávky a nízké investiční aktivity. Třetí největší ekonomika světa ve 2Q13 rostla meziročním tempem 2,6 %, což sice zaostává za 3,8 % z prvního kvartálu, ale i tak jde o relativně slušné číslo. Také oživující americká ekonomika, které pomáhá revoluce v energetice a zlepšující se export, je schopná přispět ke globálnímu růstu slušným dílem. A eurozóna by mohla podle posledních odhadů konečně vybřednout z dlouhé recese a po šesti kvartálech vykázat alespoň minimální kladnou bilanci. Do toho přichází dramatické zpomalení BRIC a spol.
Podle prognózy MMF by měla světová ekonomika letos expandovat tempem 3,3 %, oproti 3,2 % v loňském roce a 4 % v roce 2011. Skutečnost, že větší část růstu poprvé za pět let odpracují bohaté země, bude mít velký dopad na soukromý sektor a jeho plány. Některé firmy už následky růstového posunu pocítily.
Globálně došlo k „mnohem většímu zpomalení, než jsme očekávali,“ tvrdí výkonný ředitel Flexible Steel Lacing Richard White. Jeho společnost, působící v 10 zemích, vyrábí díly pro pohyblivé pásy používané v průmyslu a důlní těžbě. Z původně odhadovaného růstu tržeb o 12 % meziročně (oproti 20% tempům z předchozích let) se letos vyklubala stagnace. Za hlavního viníka White považuje Čínu, jejíž klesající hlad po železné rudě, uhlí a mědi doléhá na těžaře v jižní Americe, Austrálii i v Africe.
Řada zemí z kategorie emerging markets stále vykazuje úctyhodná růstová tempa. Čína by při splnění cíle 7,5 % stále výrazně předstihla americkou ekonomiku, i když podle některých předpovědí by v následujících letech měla dál zpomalovat. V Indii, která méně závisí na světovém obchodu, bude záležet na odhodlání vlády prosadit další reformy. Po velkém deregulačním třesku z počátku 90. let, který pomohl nastartovat boom v dalším desetiletí, se zatím marně čeká na jeho opakování.
Pak jsou tu ekonomiky typu Mexika, Turecka či Indonésie, které banka před pár lety zařadila do slibné skupiny 11 (N11). Stále vykazují slušná tempa, avšak s minulými výkony BRIC v absolutním měřítku soupeřit nemohou. Celá skupina má zhruba 1,3 miliardy obyvatel, což není ani polovina počtu BRIC. Zadruhé jsou země N11 bohatší než BRIC na začátku hvězdné kariéry. Jejich „doháněcí“ potenciál je proto nižší.
Dalším faktorem omezujícím možnost zopakování výkonu BRIC z posledních let je samotný úspěch tohoto výkonu. Světová ekonomika vyjádřená v dolarech a očištěná o inflaci je podle údajů MMF dnes v porovnání s rokem 1992 dvakrát tak velká. To znamená, že emerging markets budou muset vykouzlit mnohem větší absolutní přírůstky, aby se dostaly na podobná percentuální tempa růstu jako před deseti lety.
Rozvíjejícím se ekonomikám příliš nepomáhá ani zrychlení bohatších konkurentů. Naznačují to například zhoršující se hodnoty indexů nákupních manažerů v emerging markets, které podle agregátního ukazatele konzultantské firmy Capital Economics klesly na nejnižší úroveň od roku 2009. Stejné indexy ve Spojených státech, Japonsku a v Evropě rostou.
V Evropě velmi křehké oživené zatím nevede k nárůstu importu z Asie. Ve Spojených státech, jejichž poslední dva expanzivní cykly táhla spotřebitelská poptávka nahrávající importům levného zboží ze zahraničí, stojí růst tentokrát na energetice, investicích a exportu, z nichž profitují domácí průmyslníci. Pomáhají jim i stagnující mzdy. O Japonsku se kvůli prudkému propadu jenu dokonce dá říci, že lepších výsledků dosahuje na úkor obchodních partnerů. „Už se nemůžeme vézt na šosech Západu. Asie se stala příliš velkou,“ shrnuje problém ekonom Frederic Neumann z .
(Zdroje: WSJ, Trading Economics, Capital Economics, MMF)