Vlády Řecka, Itálie či Portugalska se znovu otřásají a nad třetí největší ekonomikou eurozóny údajně visí miliardové ztráty po spekulacích o skandálu v řeckém stylu se skrýváním skutečné úrovně zadlužení při vstupu Itálie do eurozóny skrze derivátové kontrakty a jejich následnou restrukturalizací. Italská justice zahájila oficiální vyšetřování.
Itálie dle zprávy ministerstva financí, kterou získaly Financial Times a italský tisk, čelí hrozbě miliardových ztrát v souvislosti restrukturalizace derivátových kontraktů, které jí, podobně jako byl odhalen skandál v Řecku, měly pomoci s „úpravou“ (rozumějme umělým snížením) úrovně zadlužení a rozpočtového schodku na přijatelnou mez při přijetí eura v zemi v roce 1999 tak, aby se Itálie dostala do této první vlny. FT přinesly zprávu, že celkem osm derivátových kontraktů s nominální hodnotou 31,7 miliardy eur, restrukturalizovaných v roce 2012, může na bázi tržních cen k 20. červnu letošního roku vyústit ve ztrátu kolem osmi miliard eur. Kontrakty dle zprávy byly uzavírány v 90. letech a část z nich má jít za nynějším guvernérem Evropské centrální banky Mario Draghim, který tehdy působil v čelní pozici na italském ministerstvu financí. La Reppublica uvádí, že restrukturalizované kontrakty vůči italskému dluhu vyprší mezi lety 2017 až 2040.
Itálie v roce 1995 vykazovala rozpočtový schodek 7,7 % HDP. V roce 1998, klíčovém pro přijetí do eurozóny v první vlně, byl skokově snížen na 2,7 % HDP. Se skokovým poklesem schodku dle ekonomů kontrastuje pouze drobný růst daňového výběru a pouze velmi marginální pokles vládních výdajů.
Draghi tehdy na italském MF spolupracoval dle italských zdrojů s Vincenzem La Via, šéfem správy dluhu, a Cannatou, majícím na starosti účetnictví dluhu a schodku. La Via odešel z MF v roce 2000, ale podle italských zdrojů se vrátil právě v březnu roku 2012 a to s podporou Draghiho. Draghi od roku 2002 působil pro Goldman Sachs.
Italské MF nabídlo vysvětlení, že kontrakty jsou standardním zajištěním vůči pohybu měnových kurzů a úrokových sazeb a jsou spojeny se „standardním nákladem zajištění“. Podle MF „nelze na aktuální tržní hodnotu derivátů v kterémkoli okamžiku nahlížet jako na aktuální ztrátu“. Faktem ale je například vyplacení 2,57 miliardy eur, zaplacených za vyrovnání derivátových kontaktů zpětně do roku 1994 v březnu roku 2012. Ministr financí Saccomanni uvedl, že MF reportuje deriváty každý půlrok auditorům. V březnu si finanční policie vyžádala dokumenty k uzavření obchodů s a dle ministra jí bylo vyhověno.
Samotná výše ztráty není hrozivá vůči celkovému italskému zadlužení, které nedávno překročilo dva biliony eur. Rizikem je ale pohled trhů na Itálii jako dalšího manipulátora dluhem. v případě potvrzení spekulací (o manipulacích s dluhem). Italská média referují o zprávě vlády italskému parlamentu, podle které v březnu roku 2012 země držela derivátové kontrakty v celkovém objemu 160 miliard eur, přesahující tehdy 10 % státních dluhopisů země v oběhu. Ty měly státu umožnit rozložení splátek dluhopisů do delšího období, ale za horších finančních podmínek (úroky a platby za kontrakty). Tyto smlouvy se také nikde oficiálně neuvádějí. Itálie expozici vůči derivátům veřejně nevykazuje.
Manipulace s řeckým dluhem se dostaly na veřejnost počínaje rokem 2009 v důsledku střídání vlád. Loni německý list Der Spiegel publikoval dokumenty, podle kterých německý kancléř v roce 1998 Helmut Kohl obdržel informaci o manipulacích s italským dluhem s tím, že země by „normální cestou“ nesplnila podmínky přijetí eura (Maastrichtská kritéria zejména v parametru max. 3% rozpočtového schodku vůči HDP), avšak „z politických důvodů nezasáhl“. Bloomberg News v roce 2012 prohrála spor u soudu EU, když se dožadovala od Řecka vydání relevantních informací. Soud rozhodl, že by došlo na „porušení veřejného zájmu“ a narušení „hospodářské politiky EU i Řecka“.
v analytické zprávě připomíná, že v jihoevropské politice znovu významně narůstají tenze a vlády jsou na hraně udržitelnosti. V Itálii se čerstvým otřesem stalo třetí odsouzení ve dvou letech u expremiéra a lídra jedné ze stran vládní koalice PdL, Silvia Berlusconiho. Ekonom pro Evropu Alex White připomíná, že vláda v čele s Lettou sice ukončila bezvládí po předčasných volbách, reformy jsou ale u ledu, stejně jako důležité rozhodnutí u nemovitostní daně.
V Řecku se vládní většina v parlamentu smrskla na těsnou většinu po odchodu nejmenší ze stran řecké vládní koalice (Demokratická levice – 14 křesel) kvůli uzavření veřejnoprávní televize ERT. Premiér Antonis Samaras ovládá parlament nyní křehkou většinou 153 ze 300 hlasů. Samaras prohlásil, že vláda je v krizi a nebudou splněny cíle privatizace, avšak že Řecku nehrozí odnětí mezinárodní finanční pomoci. Nadějí u Řecka jsou data přicházející z ekonomiky, ukazující na stagnaci a tedy zastavení dalšího zhoršování řecké ekonomiky. Podle konsensuálních odhadů ekonomů by ta mohla počínaje 3Q13 začít růst. Řecká nezaměstnanost zůstává úrovní 27 % na rekordu v rámci EU, akciový index aténské burzy nicméně loni přidal 98 % a letos zatím dalších 12 %. Zlepšil se (z části uklidnil) pohled jak na řecké akcie, tak dluhopisy.
V Portugalsku se dvoustranná koalice dle může otřást před blížícími se místními volbami v září. MMF v tomto týdnu uvedl, že vývoj portugalského dluhu zůstává „velmi křehký“. Všechny tři ekonomiky – italská, řecká, portugalská (i španělská) – byly zasaženy sentimentem investorů vůči politice Fedu, který vyhnal úroky na periferii eurozóny prudce vzhůru, například u italského dluhu na více než dvojnásobek proti konci května. Řím nyní na dvouletém dluhu platí úrok kolem 2,4 % proti 1,1 % před necelým měsícem.
O slovo se mezi zasaženými zeměmi jihu Evropy přihlásil také kyperský prezident Nicos Anastasiades. Ten bude chtít po partnerech v EU zmírnit podmínky záchranné pomoci v rozsahu 10 miliard eur, proti které musel Kypr například zavřít druhou největší banku v zemi. „Nechceme nové dojednání pomoci, ale úpravu některých podmínek, které zpomalují ekonomiku,“ uvedl. Chce například dosáhnout schůzky s guvernérem ECB Draghim, který má kontrolu nad omezením kapitálových toků na Kypru. Prezident bude chtít dosáhnout jejich zrušení či alespoň zmírnění s tím, že v kyperské ekonomice vyvolávají problém likvidity a brzdí její oživení.
V tomto týdnu italská banka Mediobanca uvedla, že její „index rizika insolvence“ opětovně ukazuje, že Itálie bude nucena na půlročním horizontu požádat o vnější finanční pomoc. „Čas Itálii ubíhá příliš rychle. Situace třetí největší ekonomiky eurozóny se nezlepšuje, ba naopak. Zhruba 160 velkých italských firem prochází vážnou krizí,“ uvedl analytik Mediobanky Antonio Guglielmi.
Moritz Kraemer, stratég Standard & Poor's a šéf pro ratingy zemí Evropy, Středního východu a Afriky, uvedl, že období nízkých výnosů v periferních zemích eurozóny je pryč, avšak periferní dluh je daleko od krizové situace loňského léta. "Řada zemí využila nízké výnosy k získání polštáře a předfinancování, okamžitá hrozba tak není," uvedl. Výnos na 10letém italském dluhopisu aktuálně dosahuje 4,74 %, jako o kritické se hovoří obecně o 6% hranici a i o té italská správa dluhu hovořila jako o pro zemi snesitelné.
(Zdroj: Bloomberg, Reuters, CNBC, Xinhua, Kathimerini, ANSA, La Reppublica, FT)