Již několikrát jsem na tomto místě upozorňoval, že přehnaná aktivita zákonodárců a regulátorů ve vztahu k finančnímu sektoru není jenom směšná, ona je často otevřeně škodlivá. Laxní přístup z období před krachem banky Lehman Brothers byl totiž následně vystřídán hyperaktivitou, která vedla k bezprecedentnímu zpřísnění podmínek pro poskytování finančních služeb. Mezi bankéři a makléři se nyní s nadsázkou povídá, že jejich byznys je regulován zhruba stejně, jako jaderná energetika.
Pro úplnost a přesnost je nutno rozlišovat mezi zaměstnanci regulatorních orgánů a zákonodárci. Zatímco u prvně jmenované skupiny lze očekávat jistou erudici ve věci fungování finančních trhů a dopadu neuvážených výroků oficiálních míst na cenu aktiv, poslanci jsou v tomto ohledu nepopsaný list papíru. V uvozovkách expertem byl bývalý ministr průmyslu za ČSSD Milan Urban, který kudy chodil, tudy trousil veselé poznámky na téma energetiky a bez ohledu na to, zda se jednalo o „kurzotvornou“ informaci, či nikoliv. Akcie společnosti v reakci na tyto „glosy“ prováděla přemety a burzovní obchodníci se chytali za hlavu.
Podobně se chovali někteří europoslanci na vrcholu tzv. „řecké“ krize. Mnoho z nich totiž pochopilo, že kuloáry všech těch bezpočetných celonočních summitů nabízí ideální příležitost, jak se zviditelnit a užít si svých „15 minut slávy“. Snad za to mohla přemíra kávy, snad nedostatek spánku - já osobně viním totální ztrátu soudnosti. Jak jinak se dívat na vyhlášení šestého náměstka jakéhosi relativně nevýznamného ministra, který nás temným hlasem zpravuje o tom, jak to s tou eurozónou vlastně vypadá? To, že z takovéhoto informačního šumu finanční média udělala událost dne, je kapitolou jinou. Na každý pád měla tato vyhlášení neuvěřitelný dopad zejména na měnové kurzy a nechce se mi věřit, že v tom nebyl záměr.
Právě končící týden napsal v tomto smyslu další kapitolu. V úterý krátce po poledni se odběratelé zpráv agentury Bloomberg dozvěděli, že „Německo souhlasí s vytvořením preventivní kreditní linky pro Španělsko“. Zdrojem této informace prý byli „poslanci“, bez jakéhokoliv dalšího upřesnění. Vzhledem k tomu, že opozice Německa vůči finanční záchraně kohokoliv v eurozóně je poměrně dobře známá, působila tato informace na trhy jako rozbuška a vystřelila akciové burzy o dva až tři procentní body výše. Pozitivní trend pokračoval i ve středu a investoři se těšili z toho, že Angela Merkelová konečně „pochopila“. Zcela bez povšimnutí však ve středu odpoledne proběhla informace, že poslanec, který měl být zdrojem zmíněného výroku, jej nejenom popřel, on jej nikdy ani nevyslovil. Podle jeho slov se komentář, který agentuře Bloomberg poskytl, vůbec netýkal Španělska, tím méně pak jakéhokoliv souhlasu Německa s poskytnutím kreditní linky. Buďto novinář jeho slova (záměrně) překroutil, nebo je chybně pochopil – ani jedna možnost není moc povzbudivá.
Já si však kladu otázku – cui bono, komu ku prospěchu?
Petr Žabža (zabza@patria.cz)
Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin.