ING to má za sebou; kdo je další na řadě?

Pokud je Island zemí, která kvůli krizi trpěla nejvíce, země Beneluxu si mohou dělat nárok na druhé místo. Po problematickém prodeji ABN AMRO a následném rozdělení banky Fortis oznámila v pondělí 26. října největší nizozemská banka ING, že u ní dojde k rozdělení. Prodá svou pojišťovnu, zbaví se americké části divize ING Direct poskytující on-line bankovní služby a omezí i některé retailové aktivity v Nizozemí. Restrukruralizace by měla být dokončena v roce 2013, tou dobou by rozvaha ING měla být o 45 % menší než tomu bylo v září roku 2008. K tomu banka ohlásila plán na vydání nových akcií stávajícím akcionářům za 7,5 miliard eur, aby mohla následně splatit polovinu pomoci poskytnuté nizozemskou vládou v říjnu 2008. Investoři na zmíněné kroky reagovali s nevolí a cena akcie po zveřejnění plánu prudce oslabila.

Plán na vydání nových akcií stávajícím akcionářům je možno vysvětlit snahou o zbavení se vládní investice ve společnosti. Rozdělení je pak součástí strategie návratu k základům podnikání této banky a mělo by banku zbavit „diskontu konglomerátů“ – její akcie se v minulosti obchodovaly v průměru 30 % pod indexy bank a pojišťoven. Plán ale také signalizuje vysokou míru intervence ze strany regulátorů v EU, s nimiž ING na přípravě plánu úzce spolupracovala. Podobně by tomu mohlo být u dalších bank, které obdržely státní pomoc. Rozsah rozdělení banky ING je větší než se očekávalo a byla také donucena zaplatit za svou participaci na programu transferu rizika na nizozemskou vládu. ING rovněž slíbila, že neprovede žádnou akvizici, která by zpomalila splacení vládou poskytnuté pomoci. Trhy nyní věří, že instituce jako Lloyds Banking Group a Royal Bank of Scotland s KBC budou teď donuceny k podobným krokům a po zveřejnění zprávy týkající se ING na to jejich akcie reagovaly také poklesem.

Vývoj v ING vedle rostoucí moci regulátorů poukazuje na další dva trendy. Tzv. “bancassurance” model – kombinace bankovnictví a pojišťovnictví je dnes již zastaralá. Důvodem může být zacílení investorů a regulátorů na jednoduchost a velikost firem či poznání, že diverzifikace poskytovaná kombinací těchto dvou oblastí zůstává spíše teorií. Přísnější ochrana spotřebitele může také vést k tomu, že vzájemný prodej produktů bankovnictví a pojišťovnictví bude v budoucnu složitější. Rozdělení ING zároveň u mnoha retailových institucí podporuje tendenci k zaměření se na klíčové trhy. Výjimky sice existují – příkladem může být banka Santander ze Španělska. Ale až restrukturalizace ING skončí, bude to evropská banka se silným zázemím v Belgii a Nizozemí bez dřívější aspirace na to, aby se stala se globálním hráčem. Tyto kroky jsou výsledkem strukturálních tlaků i rozhodnutí regulátorů v Bruselu. Důraz se klade na potřebu velkého podílu na trhu, který zajistí úspory nákladů a na získávání depozit jako zdrojů financování. Pokračuje také nejistota ohledně regulace bank se zahraničními aktivitami. ING je tak tlačena ke krokům, které by možná stejně sama musela učinit.

(Zdroj: The Economist)