V květnu letošního roku rozhodoval Soudní dvůr o návrhu Evropské komise (Komise) na zrušení předchozího rozsudku Tribunálu, který konstatoval, že Komise porušila svoji povinnost reagovat na stížnost letecké společnosti Ryanair ohledně možné protiprávní veřejné podpory poskytnuté italskými orgány konkurenční letecké společnosti Alitalia.
Původ předmětu sporu se datuje do let 2005 a 2006, kdy se Ryanair obrátil na Komise se stížnostmi upozorňující na skutečnost (údajně vyplývající z tiskových zpráv), že 100 zaměstnanců společnosti Alitalia bylo převedeno na letecké společnosti Air One a Meridiana. V rámci těchto stížností měl Ryanair, mimo jiné, žádat Komisi, aby prověřila, jaké výhody dvě výše uvedené letecké společnosti získaly za to, že zaměstnance společnosti Alitalia převzaly. V této souvislosti pak Ryanair upozorňoval, že takovýto převod zaměstnanců by mohl být kvalifikován jako státní podpora, neboť tak umožnil společnosti Alitalia vyhnout se vyplacení odchodného těmto zaměstnancům.
Vzhledem k tomu, že Komise na tyto stížnosti de facto nereagovala, obrátila se společnost Ryanair na konci roku 2007 na Tribunál s tím, aby tento konstatoval ve smyslu čl. 265 Smlouvy o fungování EU, že Komise porušila svoji povinnost jednat. V rámci sporu byl především klíčový výklad nařízení EU, který za určitých okolností ukládá Komisi povinnost zabývat se stížnosti zúčastněných stran a informovat tyto strany o způsobu vyřízení takové stížnosti, resp. vydání rozhodnutí. V této souvislosti pak byla řešena i otázka, co lze vlastně za stížnost (ve smyslu výše uvedeného nařízení) považovat.
Povinnost Komise jednat a neexistence formálních požadavků na stížnost
Pokud jde o samotnou povinnost vypořádat se stížností společnosti Ryanair, Komise namítala, že má tuto povinnost pouze za předpokladu, že daná stížnost splňuje určité formální požadavky – tj. teprve v takovém případě je tak povinna jednat ve smyslu daného nařízení. Tento argument Komise však Soudní dvůr nepřijal a uvedl, že způsob, jakým může být Komise informována o údajné protiprávní státní podpoře, příp. o jejím možném zneužití nepodléhá žádným formálním požadavkům. Naopak, Komise je povinna bezodkladně přezkoumat jakékoliv informace, které o údajné protiprávní podpoře obdržela, a to bez ohledu na jejich zdroj.
V návaznosti na výše zmíněný přezkum obdržených informací je pak Komise povinna buď informovat stěžovatele, že obdržené informace neposkytují dostatečný základ k vyjádření se k danému případu, nebo přímo v dané věci rozhodnout. V případě stížnosti společnosti Ryanair však Komise neučinila ani jeden z výše nastíněných kroků, čímž se dle Soudního dvora dopustila porušení své povinnosti jednat vyplývající z platné legislativy EU.
Jak se však zdá, výše uvedené závěry Soudního dvora ohledně formálních požadavků na stížnost mohou již dnes vzít za své, neboť v červenci tohoto roku bylo vydáno novelizující nařízení, které stanoví povinnost případných stěžovatelů držet se předepsaného formuláře. Podoba tohoto formuláře má být předmětem samostatného předpisu, na jehož přípravě by měl v současné době evropský zákonodárce ještě pracovat.