Poslední týdny to vypadá jako by se ECB rozhoupala a konečně začala řešit to, že inflace je permanentně nad cílem a euro na velmi slabých hodnotách, které ji nedovolí ztlumit. Přechod do restriktivnějšího módu měnové politiky v eurozóně však nebude vůbec triviální.
Základní překážkou na cestě k normalizaci měnové politiky ECB je totiž veřejný dluh Itálie. Velmi instruktážně celou patálii s italským dluhem, který přesahuje 150 % HDP, zachycuje aktuální a po všech stránkách zajímavý rozhovor s bývalým hlavním ekonomem MMF Olivierem Blanchardem. Ten si v rozhovoru klade řečnickou otázku, co bude ECB dělat v situaci, když kreditní rizikové marže u italského vládního dluhu vzrostou řekněme o dalších 100 bazických bodů (poté, co již letos vzrostly o 70 bps). Má to vyhodnotit jako fundamentálně laděný postoj trhů anebo jako neopodstatněnou nervozitu investorů? Je jasné, že reakce ECB bude odlišná, pokud půjde o první a nikoliv druhý případ, neboť pokud to bude ten druhý, tak ECB by měla zasáhnout svými nákupy a růst rizikových marží ztlumit. Ale kdo by měl rozhodnout, zda se udržitelnost financování italského vládního dluhu opravdu zhoršuje, či investoři jednoduše v reakci na globální růst úrokových sazeb (zbytečně) panikaří? Podle Blancharda by to měla být nějaká “nezávislá” instituce - konkrétně pak zmiňuje Evropský stabilizační mechanismus.
Je možné, že na řešení, které Blanchard naznačil, skutečně nakonec dojde, ale než se tak stane, nebude to pro euro a vládní dluhopisy fiskálně zranitelnějších zemí měnové unie jednoduché. Nad anti-inflačním bojem ECB bude totiž stále viset Damoklův meč dezintegrace eurozóny, která bude vyplývat z toho, že zvýšení oficiálních úrokových sazeb nevyhnutelně zhorší udržitelnost financování vládního dluhu předlužených zemí. To koneckonců i jasně přiznává včera zveřejněný posudek o finanční stabilitě v eurozóně ze strany ECB.
*** TRHY ***
Koruna
Nový guvernér Aleš Michl v rozhovoru pro týdeník Ekonom mluvil o tom, že pro silnou korunu potřebujeme vyrovnané veřejné finance. Opakovaně odmítá další růst sazeb s poukazem na to, že míč je teď na straně vlády, která musí tlačit na vyrovnávání veřejných financí. Apriorní odmítání dalšího růstu sazeb (se zdůvodněním, že poptávková inflace nehrozí), se pravděpodobně trhům nebude líbit.
Značná část inflace vzniká dnes již automatickým přenášením vysokých cen energií a pohonných hmot do dalšího zboží a služeb preventivním zdražováním, které odráží rekordně vysoká střednědobá inflační očekávání firem. Navíc vyhýbavé odpovědi nového guvernéra ohledně devizových intervencí naznačují, že není ani jejich zastáncem. I proto se koruna může opětovně dostávat pod tlak a centrální banka může být v nejbližších dnech tlačena do obrany úrovní pod 25,00 EUR/CZK. Na druhou stranu některé výroky ohledně vazby budoucích rozhodnutí guvernéra na analýzy sekce měnové a souznění s alternativním scénářem (který podpořil včera svými komentáři i Vojtěch Benda) působí uklidňujícím dojmem.
Eurodolar
Podrobný zápis z posledního jednání Fedu neobjevil žádné spektakulární názory. Fed může na podzim přejít do vyloženě restriktivního módu, ale také není vyloučena pauza v cyklu zvyšování sazeb. Dvě zvýšení o 50bps na dalších dvou zasedáních se však zdají být hotovou věcí. Obdobně přesvědčivě vyznívá aktuální komunikace ECB. Ta se také sjednotila na názoru, že červenec je optimálním měsícem pro zahájení cyklu zvyšování úrokových sazeb.
Eurodolar tedy i nadále osciluje okolo 1,07 a bude spíše vyčkávat na data příští týden (inflace v EMU + payrolls).
Regionální Forex
Maďarský forint v posledních dvou dnech masivně oslabil, a to jednak v reakci na vyhlášení “stavu ohrožení” ze strany staronové Orbánovy vlády a jednak na zveřejnění plánu ustavit dva speciální fondy, do nichž budou přispívat velké korporace ze speciálních (válečných) daní. Fondy pak budou financovat zastropování vybraných cen energií a pohonných hmot.
Měnový pár EUR/HUF se tak dostal významně nad hranici 390 a forint bude v naději vyhlížet zasedání MNB příští úterý.