Debata o české důchodové reformě je tam, kde posledních 8 let, tj. u ledu. Nikdo z českých politiků není ochoten vsadit svoji kariéru na tak riskantní podnik, jako je prosazování koherentního plánu skutečné penzijní reformy.
To jsou známé skutečnosti, nad kterými už snad ani nemá cenu se pozastavovat. Zajímavější je domýšlet, o co všechno touto paralýzou přicházíme, resp. co riskujeme. Makroekonomické efekty stávajícího systému už byly popsány snad stokrát: vyšší daně, nižší důchody, vyšší schodky rozpočtu – to jsou alternativy. Shodli jsme se také na tom, že dnešní systém zvyšuje nezaměstnanost, a že jeho reforma by mohla vést k větší atraktivitě legálního trhu práce. Vliv (pozitivní) případné důchodové reformy na kapitálový trh je také nezpochybnitelný.
Méně diskutovaný je efekt případné důchodové reformy založené na soukromých úsporách na rozdělení příjmů ve společnosti. Na jedné straně fondový systém zvyšuje nerovnost (víc přispějete, víc získáte). Na druhou stranu, akumulace soukromých úspor představuje jeden z možných nástrojů kompenzace nepříznivých důsledků „globalizace“.
Globalizace je zneužívaný pojem, pod který se schovává kde co. Hlavní charakteristikou ekonomické globalizace je bezprecedentní rozšíření světového trhu. Jde jak o výrobu a odbyt zboží, tak především o zvětšení celosvětové nabídky pracovní síly o bezmála 2 miliardy Číňanů a Indů. Takové zvýšení nabídky práce může mít jediný efekt: snížení mezd z práce. Tomu se můžeme bránit, ale jen krátkodobě, pomocí různých tarifů a omezení, ale nakonec se nelze vyhnout konkurenci. Především pro méně kvalifikované zaměstnance tak globalizace neslibuje žádné velké přínosy: buď bude práce méně, nebo se za ni bude méně platit.
Pro bohatší majitele kapitálu je to ale přesně naopak: investovat je teď možné všude po světě a návratnost investic, alespoň těch rozumně provedených, je vyšší než bývala. Investovat milion euro do německých akcií není nijak mimořádné terno, ale investovat stejné peníze do, například, softwarové firmy v Indii představuje riskantní, ale potenciálně velmi lukrativní investici. A risk se dá zvládat pomocí rozumně diversifikovaného portfolia.
Je tedy vidět, že globalizace zvyšuje atraktivitu příjmů z kapitálu a snižuje příjmy z především málo kvalifikované práce. Pro většinu českých zaměstnanců by tedy logickou reakcí bylo zvýšení úspor a jejich investování, třeba prostřednictvím penzijních fondů. Nižší či méně stálé příjmy ze zaměstnání by tak alespoň částečně mohly kompenzovat vyšší příjmy z investovaného kapitálu. Ale povídejte tohle Škromachovi a Štěchovi…