Včerejší internetová edice magazínu Forbes přinesla pod názvem "Commodity bubble" článek a názory Lisy W. Hess - správce majetku a "money-managera" z New Yorku. Že jste o ní nikdy neslyšeli ? - Ani já ne, pro zájemce tedy uvádím alespoň její webovou stránku: www.forbes.com/hess a požádám, aby níže uvedené věty sloužily zejména jako oživení relativně nudného úterního odpoledne.
Celý článek začíná přiznáním, že před několika týdny navštívila L. Hess Argentinu ve snaze a se záměrem koupit si farmu produkující sojové boby. Sója za 2 roky posílila o 130 % a nyní se pohybuje na 9,67 USD za bušl, argentinské peso ve stejném období oslabilo z parity k dolaru na tři peso/USD. Během poklidného oběda se člověk, z něhož měla tato dáma zájem vymámit informace o vhodných farmách na prodej, přiznal, že "jediným výsledkem celé té čínské poptávky po sóje je situace, kdy on a jemu podobní odvádí krávy na méně kvalitní pastvu a na dobré půdě pěstuje sóju". Jinými slovy - všichni jsou "long" na Čínu a její hospodářské oživení.
Jedna z lekcí, kterou si investoři odnesli z propadu Ruska a Asie v roce 1998 byla, že velká většina objektivně chytrých a zkušených lidí přijde obvykle s tou samou chytrou a výnosnou myšlenkou v tu samou chvíli. Objektivě vzato - trh s komoditami této definici nyní poměrně přesně odpovídá. Hedge fondy, bankovní makléři obchodující na vlastní účty bank, indonéské měděné doly a argentinští farmáři - ti všichni (a mnozí další) jsou "dlouzí" v Číně.
Jak k tomu došlo ? Za jednoho z prvních viníků bývá obvykle označován americký FED - tím, že dlouhodobě udržuje úrokové sazby na "krizové" úrovni, vytvořil v ekonomice několik hrozivých disbalancí. Ve snaze udržet spotřebitelskou poptávku na výši uměle dotuje firmy jako Ford, General Motors, Fannie Mae a Freddie Mac. Nechtěným produktem je exploze cen ještě nedávno zcela opomíjených komodit.
Tím, že FED udržuje sazby tam, kde jsou, tlačí spekulativní kapitál kromě jiného také do segmentu komodit. Přemíra poptávky vyhnala ceny hodně hodně vysoko. Dříve spíše než později půjdou sazby v USA vzhůru a ceny komodit - velmi pravděpodobobně - dolů (na tomto místě si dovolím nesouhlasit).
Jaká je "mechanika" celého tohoto boomu ? Neuspokojená a neuspokojitelná poptávka po komoditách z Číny, rostoucí o 8 % (nebo 9 % a nebo 10 % - vyberte si co chcete, nikdo to stejně přesně nezměří) vyvolala nabídkový šok v rámci mnoha skupin komodit. Pokud vezmeme - čistě z ilustrativních důvodů - leden 2003 jako počátek, měď je o 95 % výše (1,35 USD za libru), uhlí je +90 % na 52,20 USD za metrickou tunu, sója poskočila o 91 %. Nejenom to - náklady na přepravu rostou také a tlačí celkové náklady ještě výše. Důvod ? - lodě přepravující suroviny jedou jednu cestu (Čína - dodavatel surovin) v zásadě prázdné.
Velmi dobrá březnová data o nezaměstnanosti ve Spojených státech připravila velmi pravděpodobně jeviště pro hru s názvem "kdy, když ne teď" a trhy si spočetly, že FED se bude muset dříve či později ke zvyšování sazeb odhodlat. Na konci dubna Alan Greenspan americkému Kongresu oznámil, že "deflace již není problémem". V mezidobí čínská centrální banka své sazby zvýšila dvakrát - 24. března a 12. dubna. Vyšší úrokové sazby v USA přinesou trhům dva vzkazy: a) americká ekonomika je na expanzivní dráze, b) kapitál se přesune do regionů resp. instrumentů, jež vykazují menší míru "přehřátí". Vyšší sazby v Číně povedou - snad - k ochlazení lokální ekonomiky a zpomalení poptávky po komoditách. Jejich ceny se tak - opět pravděpodobně - posunou níže.
Jak jsem řekl v úvodu, berme názory L. Hess jako zpestření úterního odpoledne. Je asi nabíledni, že komodity budou dříve či později své absurdní ceny krátkodobě korigovat - na rozdíl od L. Wess jsem však názoru, že v dnešním světě levných a natisknutelných peněz představují poměrně bezpečnou formu uchování hodnoty. Kdyby pro nic jiného tak proto, že jejich množství je omezemé a kdejaká centrální banka si je nemůže natisknout podle libosti.
(zdroj: http://www.forbes.com/home/free_forbes/2004/0524/205.html)