V rámci série pohledů společnosti Patria na možný vliv volebních výsledků na domácí blue chips začínáme s elektrárenskou společností ČEZ.
Volby do Poslanecké sněmovny se konají 14. a 15. června. Hlubší analýzy jednotlivých stran a související témata můžete najít v našem červnovém Makroekonomickém přehledu, přehled stran, jejich aktuálních volebních preferencí a další komentáře k volbám z monitoringu tisku naleznete v nové záložce Volby 2002.
ČEZ (koupit, cílová cena 110 Kč na akcii)
Akcie ČEZ mají zřejmě největší citlivost na volební výsledek kvůli plánu restrukturalizace sektoru, o kterém téměř jistě rozhodne nový kabinet. Zdá se, že největší zastánci plánu nynější vlády odejdou po volbách z politiky, proto ČSSD nemusí mít stejné odhodlání dokončit restrukturalizaci po volbách. Nicméně stále očekáváme, že ČSSD plán implementuje. Zatímco se spekuluje o tom, že někteří členové ODS ovlivnili nedávnou mimořádnou valnou hromadu ČEZ, která neprosadila schválení převodu aktiv mezi státem a ČEZ, postoj strany k plánu je pro nás spíše nejasný.
Koalice zdá být zatím nejsilnějším oponentem plánu, jejím hlavním argumentem je tržní liberalizace.
Co se týče privatizace, očekáváme její začátek relativně brzy (brzký podzim), bez ohledu na to, jak dopadnou výsledky voleb. Není ale jednoznačné, jaká aktiva budou do privatizace zahrnuta.
Zatímco pozice ODS je nejasná, ČSSD preferuje prodat ČEZ společně s distributory a možná i s hnědouhelnými společnostmi. Koalice by pravděpodobně byla pro oddělenou privatizaci ČEZ (i s možností vyloučení dvou atomových elektráren) a distributorů.
Na základě výše uvedeného je nejlepší výsledek voleb pro minoritního akcionáře ČEZ představován vítězstvím ČSSD, opakem je vítězství koalice. Nicméně je pravděpodobné, že konečné rozhodnutí nového kabinetu bude předmětem intensivního vyjednávání stran, které utvoří příští vládu.
Poznámka:
Ačkoliv jsme se snažili zmapovat různé volební výsledky z hlediska jejich vlivu na titul, chceme zdůraznit, že žádná politická strana nedefinovala jasně a jednoznačně strategii privatizace nebo pozice k možným strukturám odvětví. Naše závěry jsou založeny většinou na nepřímých indikátorech a zdůrazňujeme, že konečný postoj vlády k jednotlivým zmiňovaným oblastem bude i výsledkem koaličních jednání. Je také důležité poznamenat, že privatizační výnosy budou hrát důležitou roli v rámci fiskální politiky budoucí vlády a načasování a privatizační strategie u relevantních firem bude tomuto faktoru do značné míry podřízena.
Jiří Soustružník