Rok 2019 je už téměř za námi, a tak přichází jako již tradičně na řadu bilancování. Nebyl to vůbec špatný rok a dokonce se obešel bez velkých překvapení. Naše ekonomika vstoupila podle očekávání do fáze cyklického zpomalení, nicméně celkově si nevedla vůbec zle. Růst zůstal nad dvěma procenty, nezaměstnanost rekordně nízká, závěr roku trochu poznamenala neočekávaně vyšší inflace.
ČNB však podzimní zdražení vepřového nevyvedlo z míry a své úrokové sazby ponechala beze změny. I tak šla proti proudu, který nastolily největší centrální banky světa, když ještě v květnu své sazby ještě jednou zvýšila. Naproti tomu Fed odpískal kvantitativní utahování a dokonce své sazby několikrát sundal, ECB se zase zřejmě pod tíhou úspěchu rozhodla již tak záporné sazby ještě snížit a současně se rozhodla znovu začít obohacovat své portfolio o další dluhopisy zemí eurozóny výhledově v hodnotě několik stovek miliard eur s cílem podpořit stále neuspokojivě nízkou inflaci za zcela „zanedbatelnou“ cenu posílení své již tak největší věřitelské pozice vůči zemím eurozóny. Nejde sice zcela o úplně konvenční přístup, nicméně do nedávno reinkarnované „moderní“ měnové teorie má naštěstí ještě hodně daleko.
Zpomalení růstu zasáhlo celou evropskou ekonomiku a prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by ji v nejbližších měsících měl čekat rychlý obrat. To co ji však zcela jistě čeká, je v podstatě revoluce v automobilovém průmyslu, který je shodou okolností největším tuzemským oborem udávajícím směr celé ekonomice. Rok 2020 má být rokem přípravy na nové, ještě přísnější emisní limity, a s ní spojené ofenzívy automobilek v oblasti elektromobility. Pro většinu automobilek to bude velká výzva pro vstup do nového „zeleného“ období, pro část spotřebitelů zase jednou z posledních příležitostí koupit si auto s delším než symbolickým dojezdem. A tak by snad ani nemělo v nadcházejícím roce překvapit pokračování úspěšného tažení nepříliš zelených SUV na evropském trhu, které část tuzemského automobilového průmyslu stále pohání vzhůru. Startující zelená revoluce se nepochybně stane velkým hybatelem evropské ekonomiky nejen v roce 2020, nicméně teprve čas ukáže, jakým směrem ji vlastně rozpohybuje. Stejně jako ukáže, jak moc jsou „zelené“ automobily vlastně zelené. Tuto otázku nejspíše nadcházející rok nezodpoví.
A čím jiným poslední úvodník roku zakončit? Snad jen přáním: nechť nás zdravý rozum provází i rokem 2020.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna v závěru roku sílí a koketuje s hranicí 25,40 EUR/CZK, nicméně vyvozovat z posledních obchodů roku nějaký duchaplný závěr či příběh asi nemá příliš smysl. V každém případě i v roce 2020 se koruna může těšit z vysokého úrokového diferenciálu, který ČNB nebude rozhodně chtít nijak redukovat. Spíše naopak, protože česká centrální banka dál uvažuje, že své sazby posune nahoru, až k tomu uzraje čas, zatímco ECB bude dál sčítat pozitiva sazeb záporných. S růstem českých sazeb to zatím až tak žhavé není, a tak i další měsíce zůstanou nejspíše ve znamení stability.
Zahraniční forex
Euro se dál drží vůči dolaru nad hranicí 1,12. Až ve čtvrtek se ukáže, zda se zlepšily nálady v evropském podnikatelském sektoru. Zda má smysl uvažovat o přepisování výhledů směrem nahoru a euro tak získá sílu nikoliv jen díky optimismu investorů, ale i fundamentům.
Ropa
Ropa Brent si i poslední den v roce drží dobyté zisky a dokonce koketuje s hranicí 69 USD/barel. Od počátku roku si tak ropa připsala již solidních 27 %, což ji řadí k vůbec nejlépe performujícím komoditám v roce 2019. A vzhledem k omezené obchodní aktivitě na tom již nic nezmění ani dnešní statistiky k zásobám ve Spojených státech z dílny Amerického petrolejářského institutu.