Postoj Obamovy vlády ve fiskální oblasti není odrazem finančních potřeb, ale politického uvažování. Spojené státy nejsou v situaci těžce zadlužených evropských zemí, které musí platit vysoké prémie nad cenou, kterou musí za půjčky platit Německo. Výnosy amerických vládních dluhopisů klesají a blíží se rekordním minimům, což znamená, že finanční trhy očekávají deflaci, ne inflaci. Prezident Obama ale čelí politickému tlaku, protože Američané jsou hluboce znepokojeni nárůstem dluhu. Republikánská opozice byla velmi úspěšná ve svalování viny za krizi roku 2008 a následnou recesi a vysokou nezaměstnanost na hloupost vlády.
Krize roku 2008 ale v první řadě znamenala selhání privátního sektoru. Spojené státy a regulátoři by měli být viněni z neschopnosti regulovat. Bez záchrany finančního systému by došlo k jeho paralýze a recese by byla delší a hlubší. Také stimulační balíček byl nutným krokem. To, že většina z něj sloužila k udržení spotřeby namísto k odstranění nerovnováh, bylo nevyhnutelné kvůli časovému tlaku. Chyba ale byla ve způsobu záchrany bankovního systému, protože ten pomohl bankám zvýšit zisky tím, že se od nich odkoupila některá špatná aktiva a poskytly se jim levné peníze. To bylo taktéž odrazem politického smýšlení. Bylo by mnohem efektivnější navýšit kapitál bank, ale prezident se bál nařčení ze znárodňování a socialismu.
To se nyní vládě vrací ve formě nespokojené veřejnosti a hnutí Tea Party, je tu kampaň Republikánů proti jakémukoliv dalšímu stimulu a vláda naslouchá radám na fiskální zdrženlivost, přestože chápe, že snižování deficitu může být předčasné. Je jasné, že spotřeba nemůže být zvyšováním vládního dluhu udržována donekonečna. Musí se napravit nerovnováha mezi investicemi a spotřebou. Snížit vládní výdaje nyní ale znamená ignorovat lekce z minulosti. Řešením by bylo oddělit investice od spotřeby a zaměřit se na ně. To se ale jeví jako politicky neprůchodné, protože veřejnost se domnívá, že vláda není schopna správně řídit investice.
Jednoduchá pravda ovšem zní tak, že privátní sektor nevyužívá všechny dostupné zdroje. Prezident Obama je ve skutečnosti k podnikání velmi přátelský a korporace vydělávají. Místo investic ale hromadí likviditu. Možná, že vítězství republikánů jejich důvěru zvýší, mezitím je ale zapotřebí fiskálního stimulu (monetární stimul by naopak místo zvyšování zaměstnanosti podpořil firmy v tom, aby kupovaly jedna druhou). Financování deficitů se stane neudržitelné ve chvíli, kdy začnou růst rizikové prémie vládních deficitů. Správnou politikou je v současnosti rychlé odstranění nerovnováh a minimalizace nárůstu zadlužení. Toho lze docílit několika způsoby; Obamův cíl snížení deficitu do roku 2013 na polovinu mezi ně však nepatří.
Uvedené je výtahem z „America needs stimulus not virtue“, který napsal George Soros.
(Zdroj: FT)