Fed se v čele s Alanem Greenspanem v letech 2001-2004 rozhodl stlačit a držet sazby na nízké úrovni, aby udržel v ekonomice téměř plnou zaměstnanost. Jeho tehdejší ani současné myšlenky nevidíme, ale jak například tvrdí J. Bradford DeLong, Greenspan věřil, že pokud by se tak nestalo, miliony Američanů by se staly nezaměstnanými a nikdo by z toho neměl žádný prospěch. K tomu si dovolím dodat, že by nešlo jen o Američany, ale díky importnímu vysavači Spojených států o lidi po celém světě. Pokud se na trzích vytvoří bublina, byl šéf Fed toho názoru, že má nástroje k eliminaci způsobených škod.
Při zpětném pohledu se Alan Greenspan mýlil. Tedy přesně řečeno – mýlil se v tom, že monetární politika je schopná zamezit výrazným škodám v případě, že se na trhu vytvoří a praskne bublina. Podotýkám, že skutečná cena, kterou svět platí za tento omyl, je pak rozdílem mezi tím, jaké dodatečné bohatství svět vytvořil díky období nízkých sazeb (tj. právě díky této monetární politice) a tím, kolik ho poté ztratil (respektive ještě ztratí – dopracovat se tak ke konkrétnímu číslu je předem ztracené).
Výše uvedené ale poukazuje na důležitost posuzování našich rozhodnutí na ex post a ex ante bázi. Pokud vsadím na něco, co má 90 % pravděpodobnost úspěchu a ono to nevyjde, neznamená to, že jsem se rozhodl špatně. Optimálním postupem je si v dalším kole opět vsadit na to, co má vyšší pravděpodobnost úspěchu. Analogicky – odvozovat jen z toho, že Greenspanova strategie nevyšla, že je špatná, není rozumné. Pokud se tedy nenecháme strhnout naší touhou stát se pobitvovým generálem, soudcem i katem v jedné osobě, musíme se zamýšlet nad tím, jestli sázka Fed byla obecně tou správnou – tj. jestli by většinou fungovala (je to ta s větší pravděpodobností), nebo by většinou nefungovala a následný vývoj byl proto typický. To „většinou fungovala“ vnímejme například tak, že by byla provozována v prostředí striktnější/smysluplnější regulace finančních institucí.
Snad nikde na světě centrální bankéři nezpochybňují, že je nemoudré snižovat úrokové sazby ve snaze o plnou zaměstnanost, pokud je důsledkem inflační spirála. Jak jsem v těchto sloupcích již několikrát argumentoval, nastala ale doba, kdy centrální bankéři budou muset také uznat, že je nemoudré držet ve snaze o plnou zaměstnanost držet nízké úrokové sazby i pokud hrozí bublina u cen aktiv. K tomu názoru mne nevede neúspěch Alana Greenspana jako jedna izolovaná „sázka“, ale to, jak vnímám chod ekonomiky a kapitálových trhů. Dobře ale chápu, když například výše zmiňovaný Brad DeLong* píše, že jsou dny, kdy si myslí že, tato strategie dobrá nebyla, ale jindy se mu zdá, že rozhodnutí pana Greenspana bylo přijatelnou sázkou.
Tak či onak - centrální banky nyní stále v podstatě kopírují Greenspanovu strategii sledovanou po roce 2001 – alternativou by až přibližně do času prázdnin byla jen kreativní ultradestrukce. Rychle ale nastává čas, kdy se plně projeví nutnost zodpovědět si férově onu otázku, zda měl pan Greenspan pravdu. Za připomenutí v této souvislosti stojí, že současný šéf Fed si s ním ohledně základních pohledů na ekonomiku poměrně notoval (příkladem může být dilema, zda je ve světě hodně úspor, či hodně likvidity). Pan Bernanke by tedy uznáním chyby Alana Greenspana (čímž by efektivně byl i brzký exit) musel uznat i chybu svou. Pozoruhodnou shodou událostí při psaní těchto řádků poslouchám pořad Člověk a demokracie, kde pan Cepl hovoří o tom, jak je těžké se omluvit a říci: udělal jsem chybu …
*Tento ekonom také v jednom ze svých zamyšlení tvrdí, že není pravdou, že by Alan Greenspan tlačil sazby pod jejich přirozenou úroveň. Pro ni si vybírá definici Knuta Wicksella – přirozená sazba je sazba, při které se požadované investice rovnají požadovaným úsporám (podotýkám, že slovo požadované je klíčové, protože nás drží bezpečně daleko od keynesiánských, pod potenciálem operujících, trhů). Podle Brada DeLonga nemůžete tvrdit, že Fed tlačil agresivně úrokové sazby pod jejich přirozenou úroveň – celou dobu byly nad ní. Pokud udělal chybu, pak to bylo to, že agresivně netlačil úrokové sazby ještě více nad svou přirozenou míru (což by samozřejmě prohloubilo a prodloužilo recesi, která začala v roce 2001).
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.