Jestřábí pohyby v měnové politice Federálního rezervního systému USA vyústily často ve větší finanční a ekonomický stres v rozvíjejících se ekonomikách. Počátkem 90. let Fed preemptivně zvýšil úrokové sazby, aby zarazil inflaci, a přivodil mexickou „tequilovou“ krizi roku 1994. V roce 2013 dal Fed najevo úmysl zpřísnit měnovou politiku a důsledkem byl významný výprodej na rozvíjejících se trzích známý jako "taper tantrum". Vzhledem k historii regionu by člověk mohl očekávat, že obzvlášť neklidní ze sílícího příklonu Fedu jestřábím směrem budou tvůrci politik v zemích ASEAN+3 – deseti členech Sdružení států jihovýchodní Asie společně s Čínou (včetně Hongkongu), Japonskem a Jižní Koreou. Aktuální snahy Fedu potlačit vysokou a přetrvávající inflaci skutečně vyvolaly obavy z regionální finanční krize, podobné asijské finanční krizi roku 1997.
Postup Fedu ale takový dopad na region jako koncem 90. let mít nebude. Ekonomiky ASEAN+3 jsou dnes silnější a houževnatější, takže finanční zhroucení podobné roku 1997 je nepravděpodobné.
Hlavní příčinou krize roku 1997 byla kombinace makroekonomických nevyvážeností a prudkých zvratů v kapitálových tocích, vyvolaných spekulativními útoky na thajský baht a další regionální měny. Východoasijské ekonomiky zažily před krizí období svižného růstu financovaného dmoucími se kapitálovými přílivy a nadměrnými půjčkami ze zahraničí, ale bez vhodné regulace a politiky. Většina asijských měn byla stále zavěšena k americkému dolaru, rámce pro regulaci bank byly jednodušší a kapitálové nárazníky byly nedostatečné.
Poučení z krize
Bolestivé strukturální reformy od té doby ekonomikám ASEAN+3 pomohly obnovit bilance, upevnit ekonomické fundamenty a zavést robustní regulatorní rámce. Tvůrci politik v regionu, zdatnější při kormidlování v nejistých vodách a překonávání šoků, dali dohromady působivou vícevrstevnou finanční záchrannou síť v hodnotě 8,8 bilionů dolarů. Kromě vlastních zahraničních rezerv – celkem za sedm bilionů dolarů – teď ekonomiky ASEAN+3 mohou spoléhat na ujednání o mnohostranných swapech typu dohody o multilateralizaci Čiangmaiské iniciativy a na Mezinárodní měnový fond.
Většina rozvíjejících se ekonomik ASEAN+3 hospodařila v posledních letech s přebytky běžného účtu. Naproti tomu v letech před finanční krizí roku 1997 hospodařily krizí stižené ekonomiky s vytrvalými schodky běžného účtu a spoléhaly se na externí financování. Země ASEAN-4 (Malajsie, Filipíny, Indonésie a Thajsko) po většinu uplynulých dvou desetiletí hospodařily s přebytky běžného účtu – kromě Indonésie, která měla během téhož období malý schodek běžného účtu.
Nadto jsou banky v regionu mnohem zdravější a odolnější. Jsou obecně lépe kapitalizované a od přijetí basilejských pravidel po globální finanční krizi roku 2008 mají dostatečné likviditní nárazníky. Banky tudíž na počátku pandemie covidu-19 měly celkově solidní finanční základy, což jim umožnilo se v případě potřeby opřít o své regulatorní a kontracyklické kapitálové nárazníky.
Robustnější dluhopisy i měny
Dále se letos v regionu ASEAN+3 rozrostl trh s dluhopisy v místních měnách na 123 % HDP, oproti 74 % HDP v roce 2000. Vzhledem k možnosti půjčovat si v místní měně už nejsou dluhy tak silně exponované vůči měnovému nesouladu, jak byly během asijské finanční krize.
Ani kapitálové toky se v posledních letech do regionu nevalily tak jako v obdobích před posledními dvěma finančními krizemi. Na trzích ASEAN-4 jsou čisté kapitálové odlivy prozatím poměrně mírné a přílivy kapitálu tvoří především relativně stabilní přímé investice. V Jižní Koreji během pandemie přibylo portfoliových přílivů, neboť investoři považovali korejské dluhopisy za relativně bezpečná aktiva.
Konečně východoasijské ekonomiky – zejména krizí stižené ekonomiky ASEAN-4 a Jižní Korea – už neudržují režimy úzce zavěšených směnných kurzů a umožňují svým měnám, aby jako tlumič šoků kolísaly a přizpůsobovaly se tržním silám. Hrstce ekonomik, které své měny stále váží k americkému dolaru nebo ke koši měn, se díky silnějším devizovým nárazníkům a prozíravým fiskálním politikám daří odrážet spekulativní útoky.
Taper tantrum se opakovat nebude
Je třeba přiznat, že jednotlivá slabá místa by v regionu být mohla. Pandemie covidu-19 ještě neskončila a rekonvalescenční trajektorie každé ekonomiky bude záviset na její schopnosti se adaptovat a chopit se nových příležitostí. Americké měnové utažení by v zemích ASEAN+3 mohlo nepříznivě a nerovnoměrně postihnout finanční trhy, což by mohlo vyvolat portfoliové odlivy podobné taper tantrum v roce 2013. V posledních měsících investoři v Jižní Koreji a na Filipínách prodávali akcie a v indonéských a malajských dluhopisech omezili pozice. Prozatím jsou to ovšem odlivy relativně nevýznamné a neohrožují finanční stabilitu.
K oživení regionu přispěje také očekávaný odraz čínské ekonomiky ode dna, jak tomu bylo po krizích let 1997 a 2008. Podle prognózy čínská ekonomika dosáhne nejnižšího bodu a získá zpět hybnost během druhé poloviny roku 2022, přičemž se očekává, že celoroční růst dosáhne zhruba 4,8 %, vzdor podstatným rizikům v negativním spektru.
Stoupající americké úrokové sazby pravděpodobně v ekonomikách ASEAN+3 povedou k určitým kapitálovým odlivům a vyšším výpůjčním nákladům. Plnokrevná finanční krize ve stylu roku 1997 ale zůstává nepravděpodobná. Region už je dál.
Autoři: Hoe Ee Khor je hlavní ekonom v organizaci ASEAN+3 Macroeconomic Research Office. Kimi Xu Jiang je ekonom v organizaci ASEAN+3 Macroeconomic Research Office.
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org