Můj příběh o tom, jak koupit barel ropy, začal na konci roku 2008. Finanční krize totiž vedla i k tomu, že na trhu s ropou panovalo silné „kontango“. To znamená, že cena ropy s dodáním v budoucnu byla mnohem vyšší než cena okamžité dodávky. Kontango je na trhu s ropou běžné, tehdy šlo ale o jeho extrémní verzi. Cena za budoucí dodávky byla o tolik vyšší, že se dalo hezky vydělat na skladování ropy při jejím okamžitém nákupu. Řada investorů, kteří mohli ropu skladovat, na tom skutečně vydělala. Celá situace se dostala do povědomí širší veřejnosti a psalo se například i o tom, že tankery odmítají vyložit ropu do doby, dokud ceny nevzrostou.
Chtěla jsem zjistit, zda mohu patřit mezi ty, kteří bohatnou na extrémní situaci na trhu. Brzy se ke mně ve snaze experimentovat připojilo několik kolegů z práce. Ukázalo se ale, že nemáme dost organizačních schopností. Než jsme dovedli celou věc do konce, trh se zklidnil a mimořádné kontango bylo otázkou minulosti. Po několika letech jsem ale celý plán na nákup barelu ropy oživila. Ropa už se neobchodovala za 145 dolarů za barel, ale za 47 dolarů za barel. Nicméně kontango bylo opět zajímavé.
Zjistila jsem, že jen několik mil od Sochy svobody je ukrytý svět zrezivělých tankerů, které vykládají svůj náklad. Než jsem ale pokračovala dál ve svém plánu, vzpomněla jsem si, jak mi jeden kolega tvrdil, že barel ropy mě může zabít. Zeptala jsem se na to jednoho experta a ten to potvrdil. Vycházejí z něj totiž silně toxické výpary, které mohou člověka skutečně rychle usmrtit. A tak jsem to opět vzdala. Detailnější výzkum totiž ukázal, že skladování ropy vyžaduje velmi výkonný ventilační systém a neprůstřelné pojištění. Ani jedno nevlastním a pochybovala jsem o tom, že by pomohl můj zaměstnavatel i přesto, že Bloomberg je na tom v tomto ohledu jistě lépe.
Ale možná není vše ztraceno, napadlo mě. Pokud mě může zabít barel ropy, menší množství by mě mělo posílit. Pak už to šlo rychle. Zavolala jsem jedné známé společnosti, která se zabývá sledováním kvality ropy. A mi záhy na to dopravil jednu hodně velkou láhev plnou této tekutiny. Podle mého odhadu je její hodnota na spotovém trhu asi 24 centů. Jak ukazují ceny na trhu futures, v březnu bude její hodnota 31 centů. Takže vydělám závratných 7 centů. Můj šéf ale tvrdí, že z tohoto zisku musím odečíst náklad dlouhých telefonátů a tudíž nakonec budu v červených číslech. A to nehovořím o nákladech spojených s hledáním kupce.
Jak by měl obchod se skladováním ropy fungovat v ideálním případě? Po nákupu je třeba okamžitě najít kupujícího a dohodnout přesné podmínky dodávky. Tím se pevně stanoví jak spotová, tak budoucí cena a zisky by tedy měly být bezrizikové. Ve zmíněném roce 2008 takový postup vynášel vysoké částky. Podobnou arbitráž obvykle provádí firmy jako a Trafigura. Ty ale asi o mou láhev zájem mít nebudou.
Určitý zájem o koupi mé ropy vyjádřila komoditní expertka z FTAlphaville Izabella Kaminska. Nestačila jí ale fotka a nechala si poradit, že mám dodat certifikát původu a analýzu vzorku. Nestačilo jí ujištění, že s ničím jiným než s nejvyšší kvalitou bych nikdy neobchodovala. Nařkli mě ale z toho, že podporuji ISIS a spekulovali i o tom, že hodnota mé skladovací láhve je vyšší než hodnota samotné ropy. Po dlouhém vyjednávání jsme ale nakonec uzavřeli dohodu a láhev bude transportována do kanceláří Financial Times.
Mezitím uchovávám svou ropu v temné místnosti a chráním ji od otevřeného plamene. Občas s ní zatřepu, aby se netvořily usazeniny. Moji kolegové si ze mě ale utahují, že jsem jen krok od založení vlastní ropné společnosti. A můj zdroj z Wall Street to vše považuje za důkaz, že na ropném trhu jsou stále přítomny „hloupé peníze“ a cena ropy tedy bude dále klesat.
Autorkou je Tracy Alloway.
Zdroj: Bloomberg