Jim O’Neill přišel se zkratkou BRIC v roce 2002. V té době perfektně vystihovala hlavní sílu, která ovlivňovala globální ekonomiku po celé desetiletí. Brazílie, Rusko, Indie a Čína měly už tehdy jen málo společného, spojovala je ale velikost a potenciál změnit tempo růstu globálního produktu tak, jak se to doposud nikomu nepodařilo. Jejich výsledky byly také po řadu let považovány za důsledek jevu, který jsme začali nazývat „globalizace“.
Když se před několika dny setkali zástupci zmíněných zemí a Jižní Afriky, byli si vědomi toho, že bývalý lesk a sláva jsou pryč. V Číně praská akciová bublina, na trhu realit přišel tvrdý dopad a obojí představuje významnou hrozbu pro celou globální ekonomiku. Brazílii a Rusko ohrožuje hluboká recese a kvůli nim se tempo růstu BRICS dostalo v dubnu až k pouhým 2 %, viz následující graf založený na odhadech společnosti Fulcrum (červeně aktuální odhady růstu, modře odhady dlouhodobého růstu):
To, co dříve bylo jasným bodem globální ekonomiky, se tedy dnes mění v její bolehlav. Po roce 2010 se tempo růstu zemí BRIC snížilo, kleslo ale i tempo růstu vyspělých ekonomik a podíl obou na celkovém globálním růstu se tak zhruba nezměnil. MMF navíc očekává, že tomu tak v následujících pěti letech bude i nadále. V prvním z následujících dvou let vidíme rozdělení globálního růstu na země BRIC a zbytek světa – historie a projekce do roku 2020 založené na tržních kurzech. Druhý graf je založen na PPP:
Pokud jsou předpovědi MMF správné, země BRIC budou globální ekonomiku i nadále ovlivňovat významným způsobem. MMF ale v minulosti spolu s dalšími trpěl přílišným optimismem a zejména v poslední době došlo v BRICS k významnému zhoršení tempa růstu. Jde nepochybně o cyklický jev a ani zdaleka není jasné, zda už bylo dosaženo dna. Těmto zemím z ekonomického hlediska dominuje Čína, jejíž produkt tvoří 56 % agregovaného produktu zemí BRIC a právě tato ekonomika trpí znatelnými problémy. V jejich důsledku trpí i komoditní trhy a to se projevuje také na dalších zemích BRIC.
Z nižších cen komodit by ale měly těžit rozvíjející se země, které jsou jejich dovozci. Překvapivě se tak zatím neděje a tempo růstu produktu klesá i v zemích jako Korea či Tchaj-wan a Hong Kong. Je tu tedy nějaký společný problém, který se dotýká všech rozvíjejících se ekonomik. A je jím úvěrový trh, který prochází ochlazením a v řadě zemí vyvolává utažení monetárních podmínek.
Hlavním příkladem je samozřejmě samotná Čína. Ale poměr dluhu k HDP se po roce 2010 vyšplhal na velmi vysoké hodnoty i v Brazílii, Rusku, Hong Kongu, Indonésii, Filipínách či Thajsku. Všechny tyto země nyní řeší problémy vyvolané dřívější příliš uvolněnou politikou. K tomu se přidává růst reálných sazeb a také neschopnost udržet pokrok v oblasti strukturálních reforem zaměřených na zlepšení podnikatelského prostředí, regulace a daňového systému. Je tak možné, že ze zemí BRIC přijdou v následujícím období další negativní překvapení.
Autorem je investor a ekonom Gavyn Davies.
Zdroj: FT, MMF