Kostky jsou vrženy. Tedy v Itálii, kde Beppe Grillo a jeho Hnutí pěti hvězd spustilo petici, která by měla iniciovat odchod Itálie z měnové unie a návrat k její ekonomické suverenitě. Grillo k tomu říká: „Musíme opustit euro co nejrychleji. Náš požadavek se dostane až do parlamentu, kde s námi o něm budou muset hovořit.“ Evropské elity si doposud namlouvaly, že toto hnutí ve skutečnosti není euroskeptické a nechce opětovné zavedení liry. Nyní jsou iluze ty tam. V Itálii byla nastartována národní debata o monetární unii a její výsledek je nejistý.
Gianroberto Casaleggio je ekonomickým guru Hnutí pěti hvězd, neboli Cinque Stelle. To požaduje vytvoření eurodluhopisů a opuštění Fiskálního kompaktu. Casaleggio tvrdí, že kompakt je „šílenost“, která nutí Itálii, aby dosahovala masivních fiskálních přebytků po celá desetiletí. To by vedlo k prohloubení recese a zvýšení dluhu, celkový efekt by pak byl negativní.
Podle mého názoru Itálie nebude schopna oživit svou ekonomiku ani v případě, kdyby Německo souhlasilo s dvěma zmíněnými podmínkami. Pro tuto zemi už je příliš pozdě, protože od poloviny devadesátých let ztratila Itálie relativně k Německu příliš velkou část konkurenceschopnosti. Kdyby se pokoušela o vnitřní devalvaci v irském stylu v době, kdy se už nachází v deflaci, šlo by o ekonomickou sebevraždu. Výsledkem by byl kolaps bankovního systému a prudký růst dluhů. Casaleggio zastává pravděpodobně stejný názor. Říká k tomu následující: „Čtvrtina italského průmyslu je pryč. Naše měna je příliš silná. A pokud používáme euro, nic s tím neuděláme.“
Italský premiér Matteo Renzi se přepočítal, když věřil, že po šesti letech v depresi se Itálie už odráží ode dna. Věřil mantře, která je v eurozóně velmi rozšířená a která říká, že unie se nachází na prahu udržitelného cyklického oživení. Renzi věřil, že nyní pouze stačí nechat se nést stoupajícím přílivem ve formě sílící globální ekonomiky. Namísto toho se ale ekonomika Itálie opět propadá.
Antonio Guglielmi z banky Mediobanca tvrdí, že další utahování rozpočtu a ekonomický útlum znamenají „katastrofu pro finance celé země“. Nebude-li Mario Draghi aktivnější, „Itálie je mrtvá“. A není to tím, že by se nesnažila. Problém spočívá v tom, že klesající HDP vede k růstu poměru dluhu a produktu. Současná krize v Itálii je ze 100 % zaviněna monetární politikou a tím, že ECB nedosahuje svého inflačního cíle a nepodporuje růst, jak se sama zavázala v Lisabonské dohodě.
Zdroj: The Telegraph