Oživení eurozóny je pryč, HDP ve druhém čtvrtletí pouze stagnoval

Oživení eurozóny je pryč, HDP ve druhém čtvrtletí pouze stagnoval

HDP eurozóny za druhý kvartál stagnoval. Konsensus byl nastaven na 0,1procentní růst, ovšem po horších výsledcích z velkých zemí se s jeho dosažením těžko dalo počítat. Stagnaci eurozóny nakonec bereme jako relativně dobrý výsledek právě vzhledem k národním číslům, která už vyšla. To však neznamená, že by data dávala nějaký důvod k radosti...

V Německu po velmi dobrém prvním kvartále následoval pokles HDP v kvartále druhém. Byl navíc výraznější, než se čekalo, když ekonomika mezičtvrtletně klesla o 0,2 procenta. Ekonomiku táhl dolů zahraniční obchod, když růst vývozu zaostal za dynamikou dovozu. Značně propadly investice, kde se ovšem projevil pád stavebnictví z vysoké srovnávací základny prvního kvartálu. Spotřeba domácností i vlády se zvýšila.

Francouzská ekonomika rovněž zaostala za odhady, když ve druhém čtvrtletí pouze stagnovala. Jde už o druhou stagnaci v řadě. Na horším výkonu se podílel zahraniční obchod a změna zásob. Domácí poptávka bez zásob rostla zásluhou spotřeby domácností a vlády, ale investice znovu propadly.

Velkou brzdou byla pro celý blok Itálie, která se technicky vrátila do recese poklesem HDP o 0,2 procenta. Naopak aspoň stagnaci bránily Španělsko s Nizozemskem. První ze zemí se daří solidně zrychlovat, zatímco druhá se vrátila k růstu po nečekaně slabém prvním kvartále. Slušně jsou na tom pobaltské země nebo Slovensko.

Na přerušení oživení eurozóny se ve 2Q podílel efekt vysoké srovnávací základny, ze které klesla německá ekonomika. Ani tak ale data příliš dobře nevypadají. Už první kvartál, kdy bylo Německo naopak silným tahounem, zaostal za odhady, když eurozóna nedokázala zrychlit. Nyní růst přechází ve stagnaci.

Samotný výkon Německa už vzhledem k uvedeným vlivům není takový problém. Na ekonomiku výhledově pravděpodobně dolehne geopolitika, tedy sankce, ale i nervozita kolem Ruska, dopad by však neměl být zásadní. Větší problém je Francie s Itálií. Těmto velkým ekonomikám se s přetrvávajícími strukturálními problémy a nutností krotit rozpočty nedaří nastartovat růst. Jejich výkon přitom negativně ovlivní i menší členy bloku.

Celkově tedy data za druhé čtvrtletí potvrzují, že to s oživením v eurozóně není slavné. Oživení se týká Španělska a některých menších ekonomik, přičemž z dosud silného Německa se poslední dobou množí negativní signály. Jde o vývoj v souladu s nedávným konstatováním ECB. Ta má spolu s nízkou inflací a převažujícími negativními riziky pro reálnou ekonomiku sílící důvody k dalšímu uvolnění měnové politiky. TLTRO však teprve bude spuštěno a na nejbližších jednáních ECB ještě pravděpodobně neoznámí další opatření.