Rostoucí příjmovou nerovnost doprovází řada návrhů na řešení. Některé z nich moc kontroverze nebudí, zároveň jde ale o složitě dosažitelné cíle. Příkladem je zlepšení vzdělávacího systému. Jiné návrhy, jako je například progresivnější zdanění, jsou předmětem ostrých sporů. A občas se objeví něco nového a kreativního. Takový je i návrh Josepha Blasiho a Douglase Kruseho z Rutgers University a Richarda Freemana z Harvard University. Ti tvrdí, že zvyšující se koncentraci bohatství v rukou malého počtu lidí a zvyšující se tlak na mzdy by řešil větší podíl zaměstnanců na ziscích. To buď v rámci programu přímého podílu na ziscích, prostřednictvím většího vlastnictví akcií či vlastnictví opcí. Ekonomové se zaměřují na Spojené státy a tvrdí, že federální vláda by měla být mnohem razantnější při podpoře vlastnictví akcií, a to zejména v oblasti daňových výhod. Tato logika „občanského kapitalismu“ ovlivňuje americkou politiku už od doby vzniku USA. Například George Washington poskytl v roce 1792 daňové úlevy vlastníkům rybářských lodí, kteří s posádkou uzavřeli dohodu o sdílení zisků a podělili se s nimi i o získané daňové úlevy.
Uplatňování podobných kroků vede k tomu, že v současné době se už velká část populace USA nějakým způsobem na úspěchu svých zaměstnavatelů podílí. Podle průzkumu provedeného zmíněnými ekonomy má asi 47 % zaměstnanců na plný úvazek kapitálový podíl ve společnosti, kde pracují. Asi 40 % lidí se podílí na zisku, 21 % z nich vlastní akcie a asi 10 % opce. Přibližně u desetiny firem z žebříčku Fortune 500 pak podíl, který vlastní zaměstnanci na vlastním jmění, převyšuje 5 %. Patří mezi ně či . Téměř pětina velkých neobchodovaných firem má nějaký program sdílení zisku či vlastnictví akcií pro zaměstnance. Asi 10 milionů zaměstnanců pracuje pro firmy s programem vlastnictví akcií ESOP.
V současné době jsou podíly na společnostech držené zaměstnanci poměrně malé. Ekonomové však tvrdí, že to může znamenat základ pro mnohem odvážnější kroky. Ty by měly zahrnovat i ambiciózní restrukturalizaci daňových úlev. Jde o dobrý nápad? Určitě se jedná o zajímavé úvahy, které by mohly pomoci vyřešit rostoucí tlak, pod kterým se zaměstnanci a jejich příjmy nacházejí. Otázkou ale je, zda dává smysl, aby zaměstnanci měli velký podíl ve firmě, pro kterou pracují. Jedním z důvodů pro obavy je koncentrace rizika. Blasi, Freeman a Kruse tvrdí, že zaměstnanci by měli věnovat pozornost i diverzifikaci, ale Američané mají obvykle jen málo úspor a to celkový potenciál pro další růst vlastnictví akcií omezuje. Proč ovšem namísto vymýšlení dalších pobídek prostě jen nezrušit ty, které nyní podporují koncentraci kapitálu u úzké skupiny lidí? Příkladem jsou mezery v daňových zákonech, které umožňují partnerům v private equity aplikovat na jejich příjmy (nižší) sazby daně z kapitálových zisků.
(Zdroj: Free Exchange)