Aktualizováno Pokud se Katalánci rozhodnou vyhlásit nezávislost na Španělsku, vystoupí tím z Evropské unie, prohlásil místopředseda Evropské komise Joaquín Almunia. Rodák z baskického Bilbaa tak Katalánsko upozornil na následky secesionistických snah, které v bohatém španělském regionu s vlastním jazykem a tisíciletou kulturní tradicí nabírají na intenzitě.
„Pokud se část teritoria členského státu rozhodne odtrhnout, pak tato oddělená část není členem Evropské unie,“ prohlásil Almunia na včerejší konferenci v katalánské metropoli Barceloně. Jde o jedno z nejsilněji formulovaných varování ze strany vysokých představitelů unijních institucí. Ty se v poslední době vypořádávají s dluhovou krizí na jihu eurozóny, ustavením bankovní unie či sanací slovinského bankovního sektoru. O další potenciálně destabilizující téma pochopitelně nestojí, a snaží se ho tedy zlikvidovat hned v zárodku.
Podobně se k separatistickým snahám Skotska, které se chystá o odtržení hlasovat v referendu, loni postavil předseda Evropské komise José Manuel Barroso, podle něhož se Skotové budou muset po vyhlášení nezávislosti na Velké Británii do EU přihlásit znovu.
Podle ekonomů pouhé spekulace o odtržení regionu, který má pověst „továrny Španělska“, podkopává důvěru investorů v zemi bojující s následky splasknutí realitní bubliny, rozsáhlou nezaměstnaností a dvěma recesemi v posledních pěti letech. Katalánští separatisté, jejichž řady narostly během krize, si stěžují na ekonomické vykořisťování a kulturní diskriminaci. Jejich hnutí je silně proevropské. Většina požaduje nezávislé Katalánsko v rámci EU.
Podle Almunii v EU rostou obavy z katalánských snah, které se minulý týden projevily vytvořením 400km dlouhého lidského řetězu. „Moji kolegové se mě na to ptají a moc se u toho nesmějí,“ sdělil komisař pocházející z regionu, kde se extremisté po desetiletí snažili prosadit samostatnost teroristickými metodami.
Almuniův výklad zakladatelských unijních smluv potvrdila i mluvčí Evropské komise Pia Arenkilde Hansenová. „Pokud část teritoria členského státu přestane být jeho součástí, pak se smlouvy na toto teritorium již nevztahují.“
Katalánsko je se 7 475 420 obyvateli druhým nejlidnatějším regionem Španělska. Na severu hraničí s Francií a Andorrou, na západě s Aragonií, na jihu s Valencií, na východě pak sousedí se Středozemním mořem. Od pádu režimu Francisca Franca v roce 1975 a přijetí demokratické španělské ústavy roku 1978 byla postupně obnovena a dále rozšířena autonomie Katalánska a dalších regionů.
Nejvyšším právním dokumentem v regionu, hned za ústavou Španělska, je Zákon o autonomii Katalánska, který byl poprvé přijat v roce 1979 a následně jednou pozměněn do svojí současné podoby, kterou schválili občané Katalánska v referendu roku 2006, kdy při účasti 49,41 % oprávněných voličů pro nový zákon hlasovalo 73,90 %.
Referendum o nezávislosti chce vláda v Barceloně pořádat v příštím roce. Průzkumy veřejného mínění jí dávají slušnou šanci na úspěch. Španělský premiér Mariano Rajoy nabídl v otevřeném dopise jednat o katalánských stížnostech, avšak ne o odtržení. „Vazby, které nás pojí, nelze zpřetrhat bez obrovských emocionálních, ekonomických, politických a sociálních nákladů,“ napsal premiér.
Snahy Katalánců se snaží tlumit i Litva, která momentálně předsedá EU a která spolu s ostatními pobaltskými státy zažila lidský řetěz v roce 1989, načež se po dvou letech odtrhla od Sovětského svazu. „Sovětskou okupaci pobaltských národů nelze srovnávat se situací ve Španělsku. Španělsko je demokratická země,“ uvádí se ve včerejším prohlášení litevského ministerstva zahraničí, které tak reagovalo na články ve španělském tisku o povzbudivých komentářích litevského premiéra Algirdase Butkeviciuse.
(Zdroje: WSJ, Reuters, Euractiv)