Evropské banky ujišťují investory, že jsou schopny přestát dluhovou krizi vlastními zdroji zadržených zisků (už to pro zejména dividendově laděné investory není dobrá zpráva) či masívními prodeji aktiv. Tuto cestu prý zvolí raději, než nechat vlády do nich kapitálově vstupovat. Budou se skutečně schopny vypořádat s požadavkem vlád na svou rekapitalizaci bez pomocné ruky těchto finančně vyčerpaných vlád? K čemu taková cesta povede?
EU: Rekapitalizace rychlá, nebo vnucená
Východiskem je v nekonkrétní podobě opakovaný požadavek lídrů Evropské unie na rychlou rekapitalizaci evropských bank ve snaze zastavit dluhovou krizi a navrátit důvěru do evropského bankovního sektoru. Podle zdrojů znajících dosud neoficiální plány chtějí prosadit posílení jádrového kapitálu bank ze současných řádově 5 procent během půl roku na 9 procent rizikově vážených aktiv (RWA). To je sedm let předtím, než plně vstoupí v platnost podobný kapitálový cíl basilejského výboru. Nezvládnou-li to banky z vlastních zdrojů, má nastoupit nucená rekapitalizace vládami.
Krok vyvolal okamžitou odezvu největších evropských bank a jejich asociace, podle které banky budou chtít vyhovět vnucenému požadavku zadrženými vlastními zdroji a prodejem aktiv. Tedy namísto navyšování kapitálu proti jeho stávající úrovni vyvážit své bilance (či posun zmírnit zadrženými zisky). Banky ve Francii, Velké Británii, Německu a Španělsku dosud oznámily plány na uvolnění zdrojů v rozsahu 775 miliard eur v průběhu nejbližších dvou let. Proto, aby posílily krátkodobé financování a vyhověly novým regulatorním požadavkům, chtějí především prodávat zbytná aktiva, nebo rovnou celé části svého byznysu. Odhady potřeby navyšovat kapitál se různí, od 200 miliard eur názorem a Macquarie, přes 230 miliard eur pohledem či 287 miliard eur očima SocGen. Čerstvá studie Open Europe hovoří o až 373 miliardách eur (při odpisu 60 % řeckého a 25 % portugalského dluhu)… Až na celkové dva biliony eur odhaduje rozsah omezení úvěrů, odprodeje části portfolií či celého podnikání americká . Dle dubnového odhadu PricewaterhouseCoopers celý evropský bankovní sektor disponoval ve svých rozvahách nejádrovými úvěry v celkové hodnotě asi 1,3 bilionu eur.
Banky: Raději prodáme část byznysu
Co jsme se dosud dozvěděli od bank? Začněme ve Francii s největší expozicí na PIIGS. (-35 %YTD) chce do konce roku redukovat RWA o 70 miliard eur. V hrubé hodnotě aktiv jde zhruba o 200 mld. eur, asi desetinu celkové bilance největší francouzské banky. (-47 % YTD) omezí do roku 2013 RWA o 80 mld. eur, včetně 40 mld. eur prodejů aktiv. Omezení hrubé hodnoty aktiv o zhruba 150 miliard eur sníží nároky na financování o 95 miliard eur, uvádí banka. (-51 % YTD) chce omezit nároky na financování do konce roku 2012 až o 52 miliard eur, což by se mělo projevit snížením hrubých aktiv asi o 30 miliard eur.
Zatímco francouzské banky dle analytiků za posledních tři roky mnoho pro zeštíhlení svých rozvah neučinily, britské a irské banky, které na vrcholu finanční krize přijaly státní pomoc, se o to se smíšeným úspěchem snažily. po vládní injekci 45,5 mld. GBP snížila od roku 2008 objem rozvahy o bilion liber na 1,4 bilionu liber v polovině letošního roku a plánuje redukci o dalších 113 miliard liber. Banka od vlády v krizi získala 20,3 miliardy liber a od 2009 do poloviny letošního roku snížila svou bilanci o 48 mld. GBP na 979 mld. GBP. Nyní chce banka do konce roku 2014 zredukovat svá nejádrová aktiva minimálně o dalších 72 mld. GBP.
Významná z německých bank, která alespoň uvedla, kdy sdělí cíl pro „dietu“ vlastní rozvahy je německá banka . Ta má konkrétní plán na snižování objemu držených aktiv zveřejnit v měsíci listopadu.
Samí prodejci…
Rozdané karty tedy hovoří jedním směrem: prodeje aktiv. Problém trhu: chybějí adekvátní kupci. CEO Ackermann argumentuje, že nucená rekapitalizace vládami sníží hodnotu akcií bank. Prodeje aktiv i úvěrových portfolií se ale budou takřka jistě realizovat za nevýhodných cen a očekávání bank od nich činí nerealistickými. „Prodeje aktiv jsou na současném trhu nepraktické. Každá banka chce prodávat, žádná kupovat. To prostě fungovat nebude. Nadto, banky musejí získat mnohem více zdrojů, než kam sahají jejich nynější plány. Rekapitalizace vládami je nevyhnutelná,“ míní Simon Maughan z MF Global v Londýně.
Šéfové Ackermann a Banco Santander Botin varují, že především návrh EU neřeší podstatu krize – vládní dluhy. „Privátní investoři prostě na toto navyšování kapitálu zdroje neuvolní. Vlády tedy, chtějí-li to skutečně tak, budou muset reagovat vlastním zvýšením zadlužení,“ tvrdí. Podle Ackermanna je ale jedinou reálnou odpovědí bank na požadavek posílení kapitálu právě zbavení se části aktiv, a tak vyhovění kapitálovému požadavku, ne jeho zvyšování, ale omezením proti stojícího objemu byznysu.
To bude jistě mít dopad v podobě omezení toku úvěrů do ekonomiky i prodeje pod cenou. Příkladem je Bank of Ireland, která tento týden odsouhlasila prodej nemovitostních aktiv v USA a Velké Británii za 5 miliard eur s 9% diskontem vůči face value. Podobně se odvíjí rozjednané prodeje Anglo Irish a . „Nakonec banky nebudou ochotné prodávat aktiva s vyšší hodnotou za ceny, které jsou ochotni případní kupci nabídnout,“ shrnuje Richard Thompson, partner PriceWaterhouseCoopers, která při tomto typu obchodů radí na obou stranách, takže zná „rozložení sil“. Kde vzniká mezera v představě nabídky a poptávky? „Naděje na protistranu bankám je zejména u finančních investorů z řad private equity a hedge fondů. Jejich požadavek na návratnost aktiv je ale mnohem vyšší, než požadavek bank. Z toho plyne pro banky logicky ztrátový obchod,“ vysvětluje základ Thompson.
Předtím, že v rámci „výprodejů“ banky přistoupí i k čištění finanční aktiv k obchodování, varuje analytik Nijdam z AlphaValue a dodává, že něčemu takovému se banky dokázaly po několik let bránit. Tentokrát však již zřejmě ne.
…či jací kupci?
Reálné operace na trhu naznačují, že to budou právě americké hedge fondy a rizikový investoři, kdo budou mít zájem odkoupit část evropských bank, za pro ně reálnou cenu. Newyorská Apollo Global Management takto již v roce 2009 navýšila zdroje o sedm miliard dolarů s cílem nakoupit finanční aktiva v Evropě, nyní navyšuje dalších 7 miliard USD.
Déja vu 2008
„Očekávání finanční krize let 2008 a 2009 byla taková, že bude spousta aktiv, ze kterých bude možné vybírat. To se ale nenaplnilo kvůli vládám, které banky svým vstupem zachránily. Nyní je ale situace napjatější. Uvidíme, nakolik se banky přiblížily reálnějšímu pohledu na hodnotu svých portfolií,“ shrnuje Dilip Awtani z Colony Capital.
„Banky stále doufají, že se jim podaří snížit náklady financování na ‚normální‘ úrovně. Jenže ty už nikdy nepřijdou. Byly dosahovány garancemi solventních vlád a zde došlo k zásadní změně,“ uzavírá Maughan z MF Global.
Jak nahlížíte vy na budoucnost evropských bank? Hlasujte v nové anketě!