Jakákoliv pomoc nezmění nic na tom, že Řecko má neudržitelnou výši dluhu. A nikdo doposud nepřišel na to, jak tento problém vyřešit bez defaultu a ke spokojenosti ratingových agentur, bank a ECB. Pro Bloomberg to uvedl profesor historie na Harvard Univerzity Niall Ferguson. „Včera došlo jen k tomu, že vláda přežila. Schválené úspory ale řeckou ekonomiku neposunou směrem k zázračnému růstu, spíše naopak. Jde tak opět o přechodné řešení strukturálního problému zadlužení,“ dodal profesor.
Zároveň se však Ferguson domnívá, že „házení kamenů po ulicích“ by se nemělo brát jako indikátor politické stability. Na druhou stranu „historie ukazuje, že v podobných případech nastane moment, kdy voličům dojde trpělivost“. Momentálně však není v ničím zájmu shodit vládu a poslat zemi do defaultu. Ten i tak představuje stálou hrozbu, protože Řecko přes všechnu poskytnutou pomoc a dohody o prodloužení splatnosti dluhopisů není schopno splácet úroky ze svého dluhu.
Podle profesora bylo vhodnější přistoupit před rokem ke snížení hodnoty dluhopisů podobně, jako k tomu došlo v Latinské Americe. Uvedený postup by na trzích vyvolal menší nejistotu než neustálé poskytování pomoci. „Tento problém bude vyřešen pouze tehdy, pokud ponesou náklady investoři a vlády poznají, které banky jsou tím natolik postiženy, že musí být rekapitalizovány,“ upřesnil Ferguson.
„Oddalování konečného řešení problému vytváří iluzi, že skutečný problém představuje Řecko. Všichni ale víme, že jím je potenciální nákaza dalších zemí. V nejhorším případě se Řecko najednou rozhodne odejít z eurozóny a přikročit k defaultu. ... Problémem je to, co by to znamenalo pro další země PIGS,“ uvedl profesor.
Současná strategie riziko nákazy nezmenšuje, fakticky dochází jen k tomu, že ECB podporuje bankovní systémy zemí na periferii. Snaha o získání dalšího času situaci nezlepšuje, jen oddaluje „den zúčtování“; Ferguson podle svých slov doufá, že toto „zúčtování“ by pro trhy nebyl takový šok, jako když padla banka Lehman Brothers.
Jedním z důvodů současných problémů eurozóny je podle Fergusona to, že nedochází ke slibované konvergenci jednotlivých zemí. Jde mimo jiné o důsledek asijské konkurence, která postihla průmysl v některých zemích, například v Itálii. Ta nyní těží z toho, že většinu jejího vládního dluhu drží domácí investoři, což snižuje riziko rozšíření nákazy na tuto zemi.
Profesor se krátce věnoval i situaci ve Spojených státech. Ty čelí velkým rozpočtovým deficitům, tamní politici ale hrají „ruskou ruletu“, když diskusi o snížení těchto deficitů využívají v politickém boji. Například hovory o možném defaultu USA považuje Ferguson za nezodpovědné, protože dolar má status světové rezervní měny. A pokud by Spojené státy ztratily svou důvěryhodnost a vysoký rating, bylo by to „mnohem důležitější než to, co se dnes děje v Řecku“.
(Zdroj: Bloomberg)