Země, pro které se používá zkratka PIIGS, tzn. Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, a Španělsko, jsou stále více tíženy neudržitelnou mírou zadlužení a jejich úrokové sazby rostou. Řecko je jednoznačně insolventní, portugalská ekonomika již deset let stagnuje a čelí pomalému pádu do insolvence veřejného sektoru. V Irsku a Španělsku ji vyvolá převod bankovních ztrát na vládní rozvahu. Oficiální plán spočívá v předstírání krize likvidity a poskytnutí záchranných úvěrů. Tento přístup můžeme nazvat jako „půjč jim a modli se“. Fungovat nebude, protože zadlužené země nemohou využít způsobů, které se v minulosti ukázaly v podobné situaci jako účinné.
Tištění peněz a inflace možné nejsou, protože uvedené země jsou členy měnové unie a ECB se k monetizaci fiskálních deficitů nikdy neuchýlí. Rychlý růst HDP se čekat nedá, protože dluhová zátěž je příliš vysoká. A dlouhodobé prorůstové reformy mohou fungovat, ale v krátkém období přinesou jen více bolesti. Předčasné utahování politiky ECB také vede k posilování kurzu eura a znemožňuje obnovení konkurenceschopnosti zemí PIIGS. Mzdová deflace ekonomické problémy jen prohloubí a reálná depreciace by pouze zvýšila dluhovou zátěž.
Jedinou alternativu představuje plán B – řádná restrukturalizace a snížení zadlužení vlády, domácností a bank v těchto zemích. Může se prodloužit doba splatnosti a snížit úroková sazba, což by snížilo riziko nákazy a ztráty finančních institucí. Lze použít i inovace typu dluhopisů navázaných na HDP – jejich výnos je stanoven podle budoucího růstu ekonomiky. Tyto instrumenty v podstatě mění věřitele v akcionáře dané ekonomiky. Pokračovat v dalších úvěrech a modlení se za růst naopak fungovat nebude.
Uvedené je výtahem z „On a loan and a prayer“, autory jsou Nouriel Roubini a Stephen Mihm.
Zdroj: Todayonline.com