Joseph Stiglitz v rozhovoru pro CNBC uvedl, že hledat příčiny krize je jako loupat cibuli. Začneme s tím, že finanční systém zklamal při alokaci rizika a kapitálu, ale můžeme se dále ptát, proč zklamal. Dostáváme se tak až ke způsobu odměňování ve finančních institucích.
Stiglitz podle svých slov pevně věří v tržní ekonomiku, ale „každá hra potřebuje pravidla a rozhodčí“. Pokud je nemá, systém nefunguje. Jednou z chyb bylo to, že s tím, jak se měnil systém, nepřicházela nová pravidla – příkladem jsou deriváty. Upozornil na to, že po Velké depresi nedošlo po dobu padesáti let k žádné větší finanční krizi. Pak ovšem Spojené státy, ale nejen ony, omezily regulaci, a během dalších třiceti let došlo po celém světě asi ke třiceti krizím. „Pokud toto není důkazem, pak již nevím, co jím je,“ dodává ekonom.
Stiglitz sdělil, že jako hlavní argument proti regulaci, který je slyšet znovu a znovu, lze uvést fakt, že poškozuje inovace. Na to podle něj můžeme správně odpovědět argumentem Paula Volckera, který říká, že je těžké najít jakýkoliv důkaz od někoho, kdo není z bankovnictví, který ukazuje spojitost mezi takzvanou finanční inovací a rostoucí produktivitou v ekonomice.
Za rostoucí problém ekonom považuje také to, že o peníze se nestarají jejich skuteční vlastníci. Pozorovat to lze zejména za posledních dvacet let. „Začalo to kapitalismem devatenáctého století, kdy ten, kdo vlastnil továrnu, nesl v případě pochybení také důsledky svých chyb. Dnes máme u většiny velkých firem manažery, kteří odejdou se spoustou peněz, když se daří a když ne, náklady nesou akcionáři. A je to ještě horší, protože ti, kteří do firem dávají peníze – například fondy, zase hospodaří s penězi někoho jiného. „To není kapitalismus a tak nemá fungovat ekonomika,“ uvedl na závěr rozhovoru Stiglitz.
(Zdroj: CNBC)