HN nedávno přinesly hezký text o takových zvláštních součástkách, které jsou zabudovány ve většině strojků, přístrojů a zařízení. Jeho autor, Lubomír Lízal, píše: „Je nade vší pochybnost, že každý výrobek obsahuje takzvané "kurvítko" (za tento zcela výstižný výraz bych rád poděkoval Neviditelnému psu Ondřeje Neffa), tedy skrytou, často i neviditelnou součástku, která si hlídá, zda máte účtenku nebo nevypršela záruční doba. A pak spustí.“
To, co máme přímo před očima, je nejméně vidět a existence kurvítek je toho důkazem. Proč se ale domnívat, že existují jen v oblasti mechanicko-elektrotechnické. Jasně patrné jsou přece i v ekonomice a ekonomii. Součástí té druhé je totiž tzv. normativní ekonomie – ta se zabývá tím „jaký svět je“ a následně i tím, „co by se s ním mělo dělat“. Jinak řečeno, jejím cílem je “mít aktivní úlohu ve vývoji lidské společnosti“. Dejme nyní stranou hodnocení toho, jaký je celkový efekt této snahy. To, jak často se dostává do problémů, jednoznačně naznačuje přítomnost kurvítek i v této oblasti. A to natolik intenzivní, že navrhuji ji přejmenovat na kurvítkonomii.
Dovolím si krátce prezentovat jakýsi seznam top normativně-ekonomických kurvítek. Společné mají jedno – spustí se vždy, když nejvíce potřebujeme, aby naše aktivní politika fungovala:
K: top 6
Právě ve chvíli, kdy se někdy v šedesátých letech začalo potvrzovat, že skutečně existuje možnost „měnit“ vyšší inflaci za nižší nezaměstnanost a naopak, začalo fungovat kurvítko inflačních očekávání K-IO. To spolehlivě posouvalo Phillipsovu křivku doprava a tuto mechaniku zadrhlo.
Právě ve chvíli, kdy se centrálním bankéřům začalo zdát, že dovedou zkrotit inflaci a směrovat ekonomiku k velkým a konzumním tišinám, spustilo se v druhé polovině devadesátých let kurvítko akciových bublin K-AB. Když jsme si na něj začali dávat trochu pozor, spustilo se po přelomu tisíciletí kurvítko bublin nemovitostí K-BN. A nyní se zdá, že se od roku 2007 již podruhé zapnulo kurvítko cen komodit K-CK. Cesta k oněm tišinám je tak stále značně nejistá.
Zajímavě také funguje tzv. spreadové kurvítko K-S. Jeho funkce byla dobře patrná skoro pokaždé, když byl v Evropě schválen nějaký záchranný plán a rizikové spready zadlužených zemí vzrostly tak akorát na to, aby tento plán učinily nefunkčním. Podobné kurvítko často funguje při snaze o deficity tažené vypoptá(v)kování se z recesí.
Ale asi nejzajímavější je tzv. příliš velké na to, aby padly kurvítko K-PV. Jeho existence a fungování je evidentní: Ač si jsme jasně vědomi toho, že v centru problémů světové ekonomiky byla a je velikost finančních institucí a jejich vliv na celý systém, po všech veletočích, pomocích, intervencích, změnách regulace atd. jsou tyto firmy ještě větší.
Následující směsice obrázků dokumentuje fungování uvedených K. První graf ukazuje zmíněný posun Phillipsovy křivky, následuje dot.com bublina, bublina na nemovitostech v USA, současný růst cen komodit, CDS vybraných zemí a konečně to nejlepší - velikost aktiv čtyř největších bank v USA jako podíl na HDP:
Mimochodem, smůlu na kurvítka má zejména pan Bernanke, kterému se nejdříve spustilo K-BN, nyní mu běží K-CK a K-PV a hrozí spuštění K-S.
A jedno K z financí ...
Existence kurvítek je pak patrná i ve financích – i zde bychom mohli vydělit „normativní finance“, které nejenže popisují, ale i radí. Asi nejvýznamnějším K je následující:
Teorie portfolia hezky ukazuje, jak diverzifikací omezíme riziko a zvýšíme, či alespoň zachováme očekávané výnosy. Diverzifikační kurvítko K-D se ale zapne téměř bez výjimky vždy, když potřebujeme, aby toto doporučení k diverzifikaci fungovalo – tj. během oslabení, či pádu trhů, při krizích, panikách, atd. K-D totiž způsobí to, že korelace, na základě kterých jsme v dobrých časech portfolio budovali, se v časech, kdy je potřebujeme, zhroutí. Samozřejmě, že K-D se objevilo až ve chvíli, kdy teorie portfolia mezi investory již dostatečně zakořenila (skončila její záruční lhůta) – viz následující graf, z kterého je patrný přelom v chování korelací po roce 2000:
Zdroj: Kirk Chisholm & Joseph W. Chase
Jsem pro kurvítka
Samozřejmě, že na každý jeden výše uvedený zádrhel máme nějaké konkrétní vysvětlení. Není to ale příliš velká náhoda, že se vždy něco objeví? A platí dobré pravidlo, že nejjednodušší vysvětlení je vždy to nejpravděpodobnější. Jsem pro kurvítka.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.